Naši předkové běžně v předjaří vypalovali pastviny, meze,
kameniště a remízky. Do Svatého Jiří se mohlo vypalovat, tehdy jaro
nastupovalo později a v lesích bylo dost vláhy, aby lesy nezačaly hořet
taky. Bývalo to běžné ještě za mého dětství. To je všelijaká žoužel
ještě zalezlá, takže nedochází k ohrožení hmyzích životů a větší
utečou.
Pak mohli vyžínat i příkopy a meze nebo na nich pást bez toho, aby tam
zůstávala "stařina".



