Pan Turek si zjevně užívá svoji vydobytou funkci.
Co to vlastně je? …asi pro nás zůstává záhadou.
Vždy dokonale upravený, s pečlivě uhlazeným zevnějškem, který má
navozovat atmosféru luxusu a společenské vážnosti.
Padnoucí kvádro, sladěné doplňky, chůze s viditelnou snahou působit
důležitě a nepřehlédnutelně.
Touha po uznání. Touha po potlesku. Touha být vidět.
Mám ráda staré filmy… a vzpomenu si na filmy pro pamětníky.
Takové ty scény, kdy scénář na chvíli oblékne prostoduchou postavu do
přepychu.
Chvíli to funguje. Vlastně jen pár minut. Než ten prostáček v drahém
oblečení promluví.
V tu chvíli spadne opona.
Hlas komunikace totiž umlčet nejde.
A rázem je z nafouknuté figury jen postava někoho, kdo se snaží
přivlastnit si něco, co mu nepatří.
Čím víc se snaží zapadnout do role, tím víc se propadá do bahnité půdy
vlastního přetváření.
Protože ať je doba jakákoli a svět jakýkoli – když si člověk
přivlastňuje něco, na co nestačí a co mu nepatří, dříve či později se
i z dokonale upraveného zevnějšku stane komedie.
Komedie, u které se nakonec smějí i vrabci na střeše.
Historie a nejenom ta filmová, nám to ukázala mnohokrát…
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Upozorňuji:
Pokud se v nějakém příspěvku objeví pojmenování prezidenta "Pávek", jakož i jiná dehonestující označení jeho nebo jeho manželky bez pardonu mažu, při opakování uživatele blokuju.
1
