není to důležité. Přečetla jsem si článek, muselo to být hrozně těžké pro všechny, zejména pro rodiče. Nakonec se přes hranici dostal a přijel po sametové revoluci i do ČR. Rodiče už asi nežili, ale setkal se s přáteli. Pokaždé mě takové příběhy dojímají a mám slzy v oku :-)
Důležité to třeba není, ale kdo o tom něco ví, musí se smát těm
blbostem a pověrám.
Toho si zase všímám já.
hm, jak myslíš. Pokud ti to přijde směšné... jen se snažil přežít jak uměl v té době.
Moji staříčci měli přátele, manžele, kteří pracovali v Armádě
Spásy.
"Strýčka Korbela" na začátku padesátých let uvěznili, manželka
vychovávala tři děti sama. Na prázdniny s nima jezdila do naší chalupy na
valašských kotárech. Pak, v roce jejich 1968 dcera a syn i s rodinami odjeli
do Jugoslávie a už se nevrátili. Další syn jim zemřel, zůstali sami.
Když se "děti" uchytily v USA a rodiče dosáhli důchodového věku,
komunisté jim dovolili za dětmi vycestovat ale vrátit se už nesměli.
Samozřejmě důchod nedostali, děti se o ně postaraly. Teta Erna se už do
ČR nevrátila, zemřela v USA ale "strýček Korbel" se sem vrátil už v
létě 1987, jako občan USA. Měla jsem tehdy několikatýdenní miminko 
nejmladšího syna . Bál se vzít jej na ruce aby mu
neublížil, tak jsem mimčo zabalila do zavinovačky a "strýček" se ho nemohl nabažit Říkal, že si tak vynahrazuje všechny
děti a vnoučata svých přátel, které nemohl takhle vzít na ruce....
1
1