Teda, řeknu vám přátelé, ten summit NATO, ten bude zajímavý. Já bych s vděčností napsal panu prezidentovi projev. Mohl by znít nějak takto:
Pane generální tajemníku, vážené hlavy států a vlád, Excelence, dámy a pánové,
scházíme se zde proto, abychom bránili své země před nepřítelem. Dovolte mi proto, abych vám představil další členy české delegace.
Prosím, dobře si je prohlédněte.
Na první pohled vypadají jako představitelé spojeneckého státu. Ve skutečnosti jsou však také cennou ukázkou toho, jak dnes vypadá nepřátelský vliv v demokratické zemi: nenosí uniformu, ale oblek; nepřichází přes hranice, ale skrze volby; a místo útoku na stát se vydává za jeho obránce.
Jsou to lidé mimořádného mezinárodního významu: co večer uslyší u stolu od spojenců, to už ráno vědí i nepřátelé.
Nebavte se s nimi proto, prosím, ani o manželkách, ani o dětech, ani o sportu, pokud nechcete, aby to zítra kolovalo na druhé straně.
Česká republika v tomto případě nebyla dobyta zvenčí. Byla obsazena zevnitř — lidmi, kteří si osvojili jazyk vlastenectví jen proto, aby mohli sloužit cizím zájmům a vydělat na tom.

Děkuji za pozornost.

P.S. (jedná se o humornou scénku, kterou by šlo divadelnicky pojednat)
(Pavel Korec)