A tak to já jim zase fandím! Není jich tolik aby ohrožovali provoz! Jsou to prostě frajeři:
jsou to kamarádi. baví se tím. Taky to není můj šálek čaje. Traktory patří na pole nikoliv na silnici.
Je to spíš otázka srdce: když s tím traktorem celý život pracuješ
nebo jej opravuješ, máš k němu úplně jiný vztah. Je to o tom, co ten
traktor dokáže společně s tebou. Autem Evropu projede každá pipka. Ale
starým traktorem? Kdy nevíš, co se ti rozsype a musíš si to opravit, najít
jinou trasu než pro auto a tisíc dalších maličkostí - to je prostě
"srdcovka".
To máš jako s těmi chlapy, kteří dojeli se dvěma Velorexy až do
Japonska!
(A předtím dojeli na Ararat, na podzim o tom vydali knihu, dávala jsem ji
synovi na vánoce - můj syn se s nimi přátelí, také má zrepasovaného
Velorexa, ten Honza Kudělka byl i u něj doma)
já to chápu. Můj tatínek měl trabanta a vozil sebou všecky náhradní součástky, někdy celý motor protože každou cestu se nám něco pokazilo. Celkem mě to štvalo, dělal to pak i favoritem, který od nás dostal na doježdění... když mipraskla hadička nevím od čeho a já dotlačila auto do servisu, kde mi ji vyměnili tak se zlobil. Prý jsem měla náhradní a měla jsem si ji vyměnit. že jen čekal až praskne. Já měla v aute dvě malé děti a servisák mi řekl že jsem fakt měla štěstí že auto nezačalo hořet. To byl můj tatínek. Měla jsme ho moc ráda, ale někdy bych ho zabila.
jo, zapoměla jsem říct že jsem s tím autem vezla děcka někam na tábor...protože manžel měl auto někdo jinde.
Můj tatínek uměl opravit kdeco. Od motorky po bagr. Na začátku
šedesátých let si postavil zděnou dílnu, kde se dalo zatopit. V kovošrotě
našel soustruh, opravil si ho a na něm vyráběl součástky, které se nedaly
sehnat, ty složitější mu "ufušovali" kamarádi ve zbrojovce. Kupoval
nepojízdné traktory, během zimy je opravoval, v létě je vyzkoušel, celou
sezonu s nimi pracoval a na podzim je prodal. To už měl nakoupené další
"šroty" na opravu. Já a bratr jsme s ním v té dílně byli zalezlí taky:
blbli jsme venku a když nám byla zima, šup za tátou! Takže jak funguje
spalovací motor, jak spojka a brzdy, převodovky a diferenciál, co je poloosa
a jak funguje karburátor jsme věděli s bráchou dřív než jsme se naučili
číst V chalupě jsme sice měli stavebnici Merkur, ale smontovávat dohromady
to, co jsme si našli v dílně, bylo, pochopitelně, zábavnější 
Vedle měl sice staříček "verštat" na
kterém kouzlil se dřevem ale nás oba to víc táhlo k tátovi a železe... Po
dlouhé době společně se sousedy koupili Škodu STW Stejšn. Tatínek na něm
dělal generálku. U toho už jsem já nebyla, chodila jsem na stření školu a
bydlela na intru. Přesto jsem stihla jednotlivé fáze sledovat, věděla jsem,
co kam vede a co se může pokazit, jak to opravit. Primitivní auto! Udělala
jsem si řidičák, začala jezdit sama. Tehdy se zlomila jehla v karburátoru a
chvíli trvalo, než se sehnala nová. Auto sice jezdilo, ale: před
nastartováním se řidič musel podívat do karbesa, jestli ta primitivně
opravená jehla náhodou nespadla dolů, nasadit ji do správné drážky,
sešroubovat a pak teprve nastartovat. Přijela jsem v noci k železničnímu
přejezdu v sousední vesnici, nedala si pozor a motor chcípl. Tak jsem
otevřela kapotu. Ach jo - baterka v autě sice byla ale jenom "blůždila",
témě nesvítila. Hledala jsem jehlu po hmatu. Mezitím přijel vlak, vylezla z
něho banda chlapů z odpolední směny a osmnáctiletá kočka se čtyřkama
prsama, co se hrabe v motoru STW, je přitáhla jako vosy med. Nahrnuli se kolem
mne: "Slečno, otřebujete pomoc? My vám to opravíme!!" Já na ně:
"Potřebuju světlo!! Posvítit!!" Opravdu kterýsi z chlapů vytáhl z tašky
baterku a posvítil mně. Pak už to byla otázka vteřin - nasadila jsem jehlu,
zašroubovala víčko karburátoru, vrátila baterku a zavřela kapotu. A teď
ty řeči: "Slečno, jste si jista, že vám to auto pojede???" "Proč by
nemělo jet - opravila jsem to!!" "No tak to určitě!! Hej, sedněte za volant,
odtlačíme vás do dílny!" Smála jsem se: "Nebojte se, odjedu sama!"
nastartovala a odjela. Chlapi stáli a čuměli za mnou.... jenže jenže: jeden
z nich poznal auto mého táty! A už to bylo venku - kdo byla ta ženská!
Samozřejmě to zatepla tátovi nahlásili! A přiznali, že čuměli jak puci,
když jsem jen tak lehce odjela
Jestli toto dočte Jonatán do konce, tak si zapamatuje jenom ty 4ky prsa.
Ale já to nepsala Jonatanovi, psala jsem to Ratce 
a ta číst umí má smysl pro humor
1
1