Rozcestník >> Politika >> Krudox Kruo

Můj tatínek uměl opravit kdeco. Od motorky po bagr. Na začátku šedesátých let si postavil zděnou dílnu, kde se dalo zatopit. V kovošrotě našel soustruh, opravil si ho a na něm vyráběl součástky, které se nedaly sehnat, ty složitější mu "ufušovali" kamarádi ve zbrojovce. Kupoval nepojízdné traktory, během zimy je opravoval, v létě je vyzkoušel, celou sezonu s nimi pracoval a na podzim je prodal. To už měl nakoupené další "šroty" na opravu. Já a bratr jsme s ním v té dílně byli zalezlí taky: blbli jsme venku a když nám byla zima, šup za tátou! Takže jak funguje spalovací motor, jak spojka a brzdy, převodovky a diferenciál, co je poloosa a jak funguje karburátor jsme věděli s bráchou dřív než jsme se naučili číst V chalupě jsme sice měli stavebnici Merkur, ale smontovávat dohromady to, co jsme si našli v dílně, bylo, pochopitelně, zábavnější Vedle měl sice staříček "verštat" na kterém kouzlil se dřevem ale nás oba to víc táhlo k tátovi a železe... Po dlouhé době společně se sousedy koupili Škodu STW Stejšn. Tatínek na něm dělal generálku. U toho už jsem já nebyla, chodila jsem na stření školu a bydlela na intru. Přesto jsem stihla jednotlivé fáze sledovat, věděla jsem, co kam vede a co se může pokazit, jak to opravit. Primitivní auto! Udělala jsem si řidičák, začala jezdit sama. Tehdy se zlomila jehla v karburátoru a chvíli trvalo, než se sehnala nová. Auto sice jezdilo, ale: před nastartováním se řidič musel podívat do karbesa, jestli ta primitivně opravená jehla náhodou nespadla dolů, nasadit ji do správné drážky, sešroubovat a pak teprve nastartovat. Přijela jsem v noci k železničnímu přejezdu v sousední vesnici, nedala si pozor a motor chcípl. Tak jsem otevřela kapotu. Ach jo - baterka v autě sice byla ale jenom "blůždila", témě nesvítila. Hledala jsem jehlu po hmatu. Mezitím přijel vlak, vylezla z něho banda chlapů z odpolední směny a osmnáctiletá kočka se čtyřkama prsama, co se hrabe v motoru STW, je přitáhla jako vosy med. Nahrnuli se kolem mne: "Slečno, otřebujete pomoc? My vám to opravíme!!" Já na ně: "Potřebuju světlo!! Posvítit!!" Opravdu kterýsi z chlapů vytáhl z tašky baterku a posvítil mně. Pak už to byla otázka vteřin - nasadila jsem jehlu, zašroubovala víčko karburátoru, vrátila baterku a zavřela kapotu. A teď ty řeči: "Slečno, jste si jista, že vám to auto pojede???" "Proč by nemělo jet - opravila jsem to!!" "No tak to určitě!! Hej, sedněte za volant, odtlačíme vás do dílny!" Smála jsem se: "Nebojte se, odjedu sama!" nastartovala a odjela. Chlapi stáli a čuměli za mnou.... jenže jenže: jeden z nich poznal auto mého táty! A už to bylo venku - kdo byla ta ženská! Samozřejmě to zatepla tátovi nahlásili! A přiznali, že čuměli jak puci, když jsem jen tak lehce odjela