Rozcestník >> Politika >> Krudox Kruo

já to chápu. Můj tatínek měl trabanta a vozil sebou všecky náhradní součástky, někdy celý motor protože každou cestu se nám něco pokazilo. Celkem mě to štvalo, dělal to pak i favoritem, který od nás dostal na doježdění... když mipraskla hadička nevím od čeho a já dotlačila auto do servisu, kde mi ji vyměnili tak se zlobil. Prý jsem měla náhradní a měla jsem si ji vyměnit. že jen čekal až praskne. Já měla v aute dvě malé děti a servisák mi řekl že jsem fakt měla štěstí že auto nezačalo hořet. To byl můj tatínek. Měla jsme ho moc ráda, ale někdy bych ho zabila.

jo, zapoměla jsem říct že jsem s tím autem vezla děcka někam na tábor...protože manžel měl auto někdo jinde.

Můj tatínek uměl opravit kdeco. Od motorky po bagr. Na začátku šedesátých let si postavil zděnou dílnu, kde se dalo zatopit. V kovošrotě našel soustruh, opravil si ho a na něm vyráběl součástky, které se nedaly sehnat, ty složitější mu "ufušovali" kamarádi ve zbrojovce. Kupoval nepojízdné traktory, během zimy je opravoval, v létě je vyzkoušel, celou sezonu s nimi pracoval a na podzim je prodal. To už měl nakoupené další "šroty" na opravu. Já a bratr jsme s ním v té dílně byli zalezlí taky: blbli jsme venku a když nám byla zima, šup za tátou! Takže jak funguje spalovací motor, jak spojka a brzdy, převodovky a diferenciál, co je poloosa a jak funguje karburátor jsme věděli s bráchou dřív než jsme se naučili číst V chalupě jsme sice měli stavebnici Merkur, ale smontovávat dohromady to, co jsme si našli v dílně, bylo, pochopitelně, zábavnější Vedle měl sice staříček "verštat" na kterém kouzlil se dřevem ale nás oba to víc táhlo k tátovi a železe... Po dlouhé době společně se sousedy koupili Škodu STW Stejšn. Tatínek na něm dělal generálku. U toho už jsem já nebyla, chodila jsem na stření školu a bydlela na intru. Přesto jsem stihla jednotlivé fáze sledovat, věděla jsem, co kam vede a co se může pokazit, jak to opravit. Primitivní auto! Udělala jsem si řidičák, začala jezdit sama. Tehdy se zlomila jehla v karburátoru a chvíli trvalo, než se sehnala nová. Auto sice jezdilo, ale: před nastartováním se řidič musel podívat do karbesa, jestli ta primitivně opravená jehla náhodou nespadla dolů, nasadit ji do správné drážky, sešroubovat a pak teprve nastartovat. Přijela jsem v noci k železničnímu přejezdu v sousední vesnici, nedala si pozor a motor chcípl. Tak jsem otevřela kapotu. Ach jo - baterka v autě sice byla ale jenom "blůždila", témě nesvítila. Hledala jsem jehlu po hmatu. Mezitím přijel vlak, vylezla z něho banda chlapů z odpolední směny a osmnáctiletá kočka se čtyřkama prsama, co se hrabe v motoru STW, je přitáhla jako vosy med. Nahrnuli se kolem mne: "Slečno, otřebujete pomoc? My vám to opravíme!!" Já na ně: "Potřebuju světlo!! Posvítit!!" Opravdu kterýsi z chlapů vytáhl z tašky baterku a posvítil mně. Pak už to byla otázka vteřin - nasadila jsem jehlu, zašroubovala víčko karburátoru, vrátila baterku a zavřela kapotu. A teď ty řeči: "Slečno, jste si jista, že vám to auto pojede???" "Proč by nemělo jet - opravila jsem to!!" "No tak to určitě!! Hej, sedněte za volant, odtlačíme vás do dílny!" Smála jsem se: "Nebojte se, odjedu sama!" nastartovala a odjela. Chlapi stáli a čuměli za mnou.... jenže jenže: jeden z nich poznal auto mého táty! A už to bylo venku - kdo byla ta ženská! Samozřejmě to zatepla tátovi nahlásili! A přiznali, že čuměli jak puci, když jsem jen tak lehce odjela

Jestli toto dočte Jonatán do konce, tak si zapamatuje jenom ty 4ky prsa.

Ale já to nepsala Jonatanovi, psala jsem to Ratce a ta číst umí má smysl pro humor