Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.
To je úplně normální.
Mně je také spousta lidí nesympatických a docela protivných. Když si to
uvědomím, snažím se rozklíčovat, proč tomu tak je. Co mně na tom
člověku vadí Často zjistím že je to jenom nějaký předsudek a nemám
problém s tím názor změnit.
Stejně tak naopak: některého člověka mám docela ráda a i když vidím
nějaké jeho stránky, které mně sympatické nejsou, snažím se je
tolerovat. Ovšem jenom po určitou mez. Jsou věci, které nepromíjím a pokud
to jde, přestanu se s tím člověkem stýkat. Pokud to nejde, omezuji styk s
ním na minimum.
Ale dělám si svůj vlastní názor a nenechávám si od nikoho NIC
nakukat.
Z Petra Pavla jsem nebyla nijak "odvázaná". Neznala jsem toho člověka, o
vojsko jsem se nezajímala. Tehdy jsem se ptala mladých, koho budou volit a
proč a dala jsem na jejich názor. Vidím že jsem udělala dobře, ten
člověk mne překvapil velice mile.
Nic z toho, co mu ta babča vyčítá,u něj nepozoruji, Pokud by se dívala sama přemýšlela sama, přišla by na to také, blbá není Jenže ona se nechala ovlivnit. Přestala používat svůj vlastní mozek.
