Dneska jsme byli v Praze s vnoučaty. Vlakem. Mladej ( 7 let) chtěl vidět
orloj. Básník o tom už dlouho. Orloj, Karlův most. Dostali jsme se k mostu a
na něj už by to bylo o zdraví a život. Ty prcky by tam snad ušlapali. Lidí
na mostě na sobě doslova namačkáni. Pobyli jsme tam chvíli, pokochali se
pohledem na hrad a šli zpátky. Ze španělštiny a italštiny nás až hlavy
bolely. Vždycky jsem byl proti omezování turismu v centrech měst, to se
však změnilo. Jsem už pro omezení a to drastické. Jakkoliv.
Jako sorry, ale aby byl člověk v podstatě doma omezován cizáky, kteří pro
krátké představení apoštolů v pídi okénkách orloje jsou schopni jít
přes mrtvoly, to už je moc. Nebo aby nešlo ani pomalu přejít ulici kvůli
valícím se davům uřvaných lovců fotek, ječících těmi jejich
hatmatilkami.
Těch několik otrhaných norků a feten, hyzdících okolí Hl. nádraží, to
už byl proti těm turistům hotový ráj na Zemi.
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Tady platí: „Quod licet Iovi, non licet bovi“, komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.
„Přátelé jsou jako knihy v knihovně. Nemusíš mít mnoho, stačí ti ti nejlepší.“. (Antivaxery prosím o odchod na jejich diskuze.) .
1
všude visely cedulky "mimo
provoz". Některé opravdu opravovali, jiné nechali zavřené preventivně.
Opravdu nebylo kam zajít na WC. Tak rychle jsme z Václaváku nikdy nezmizeli
