Krudox Kruo

Opak je pravdou.
Na existenci genu závislosti sice nevěřím, ale na něčem závislý je témeř každý z nás.
Někdo na chlastu, na žrádle, na sexu, na telefonech atd. No a ti největší chudáci podlehli závislosti na práci, to musí být strašný. Uchlastat se, nebo užrat je sice děs, ale chcípnout na přepracování, to je asi nejhorší osud.

Kazdy clovek ma urcitou genovou dispozici a ta urcuje , jak bude reagovat v urcitych situacich, jestli se bud zhrouti, nebo naopak vzchopi a zacne byt mnohem vic aktivni, nebo se uzavre do sebe a propadne depresi. To vse je dano geny k tomu ucelu slouzicimi. Kdyby clovek s nevhodnou genovou dispozici nikdy neprisel do styku treba s drogami, nepropadl by jim, Taktez clovek, ktery inklinuje na zaklade sveho genetickeho vybaveni urcitymi charakterovymi vlastnostmi, by nikdy nenasel vasnive zalibeni v nejake cinnosti, nybrz by pracoval, aby prezil a dost.

No já nevím, nejsem vzdělán v oboru genetiky, tak to nemohu vyvrátit, ani potvrdit.
Jakožto laik si myslím, že o tom, jestli někdo bude, nebo nebude závislák, rozhoduje spousta faktorů a nevylučuji ani genetické předpoklady. Geny jsou určitě věc důležitá, ovšem na druhou stranu nevěřím, že je vše dáno předem, páč z čistě technického pohledu si myslím, že i geny lze "přeprogramovat". Jinak by se lidstvo nijak nevyvíjelo a neměnilo, ale lidstvo by setrvávalo tisíce let na stejné úrovni vývoje.

Jednak se geny uz daji umele preprogramovat, coz uz se u nekterych dedicnych ridce se vyskytujicich nemocich dela a pak lidstvo geneticke vybaveni neustale preprogromovava mnozenim se. Vseobecne plati , ze tak jako se rodi tlustym rodicum potomci se sklonem k obezite, tak je to i se zavislostmi.

Zrovna můj švagr ho měl. Workoholik jak z učebnice. I na rodinných oslavách si musel o práci aspoň pokecat.
Na pivo? Samozřejmě hlavní téma - práce. Pochopitelně podtéma - všichni jsou blbci, jen on dělá všechno nejlíp a správně
Desítky let ani nesvačil, protože, cituji - " za tu dobu co bych žral, udělám kus práce". Tak že rychlá snídaně ráno, cca od 7 hod na díle, příjezd domů tak ve 20 hod, mezi tím jen minerálka či voda, večer doma se narval tak za 2-3 lidi, protože to už měl čas . Během jídla, co vím od ségry, mluvil o práci, co musí udělat další den, apod.
Byla z toho cukrovka. To už jedl pravidelně, ovšem chodil u toho jak tygr a neustále promýšlel co a jak udělat, často u toho jídla za pochodu mluvil.
Inzulín si píchal vzorně, to zas jo.
I tak ale u něho byla práce na 1. místě, v té nepolevil ani když mu vzali palec na noze.
Týden po operaci už makal jak šroub. Až do své smrti letos v lednu v 70 letech. Nemusel. Chtěl. Prostě workoholik.