"Studoval" jsem podobně, všechno na háku. Tvůj kluk má správnou krevní
skupinu. 
Nikdy jsem se doma neučil, na dvojky mě stačilo to, jsem, si zapamatoval z
hodin ve škole, úkoly jsem psal ráno v autobuse, nebo šatně, povinnou
četbu zásadně nečetl. Taktéž jsem váhal mezi učňákem a
elektroprůmkou, lákalo mě obojí, nakonec zvítězil ten učňák, páč tam
se mimo sezení ve třídě taky něco dělalo v dílnách a praktická
elektronika, myslím tím bastlení a fušování, byla tehdy mým koníčkem.
Dodnes to vidím jako dobrou volbu, za čtyři roky jsem získal jak výuční
list, tak maturitní vysvědčení. Na výšku jsem nešel právě proto, že
jsem se neuměl a ani nechtěl učit, což by asi ale byl na vysoké problém,
tak jsem nechtěl riskovat vyhazov, naši by si takovou ostudu
nezasloužili.
Dnes dělám úplně něco jiného, jenže opět tou levou zadní, protože to,
co se neznalému lajkovi jakéhokoliv věku může jevit jako nesmírně
složitá činnost, je úplně obyčejná práce, kterou se může naučit
kdokoliv, klidně i trošku vnímavé patnáctileté jelito, jen chtít a nebát
se opustit teplý pelíšek v podobě zašívárny s cedulí Základní škola
na fasádě.

ale postupovala jsem rychle,
zkoušky skládala lehce a postupovala jsem výš a výš. Až pod šéfku,
která mne nesnášela a házela mně klacky pod nohy. Zatla jsem zuby, mlčela
a makala. Přišlo "předvolání" z centrály. Šéfka mně kysele oznámila,
kdy a kam se mám dostavit. Neřekla, o co jde.Až na místě jsem zjistila, že
odpoledne dělám zkoušky u České národní banky