Krudox Kruo

....hmmm..bohu­žel......tu "správnou krevní skupinu"....měl­.....(čas dvacet let minulý....)
(ale ještě zůstala dcera a dva synové - ti automechanici)
Já jsem sice několik let dělala to, co jsem vystudovala (zemědělství) ale pak se rozpadlo JZD a já skončila na pracáku. To jsem si pochvalovala: měla jsem podporu a matku 4 dětí z pracáku nikdo nevyhazoval a podpora by hned tak neskočila. Načerno jsem dělala brigády, bylo to fajn. Ale jednoho krásného dne jsem přišla na pracák a paní, co mne měla na starosti, mně řekla: "Mám tady něco pro vás. Finanční sféra ale hledají někoho kdo zná problematiku zemědělství!" Večer jsem to řekla doma s tím, že tam nepůjdu, protože to je něco, o čem nemám šajna Ale švagr se do mne pustil: "Nikdo nečeká, že to budeš umět - budeš chodit na školení a naučíš se to!!" Je fakt že první rok byl krutý - zákony a vyhlášky jsem měla roztahané i na záchodě ale postupovala jsem rychle, zkoušky skládala lehce a postupovala jsem výš a výš. Až pod šéfku, která mne nesnášela a házela mně klacky pod nohy. Zatla jsem zuby, mlčela a makala. Přišlo "předvolání" z centrály. Šéfka mně kysele oznámila, kdy a kam se mám dostavit. Neřekla, o co jde.Až na místě jsem zjistila, že odpoledne dělám zkoušky u České národní banky a že jsem měla už dávno dostat od šéfky materiály k prostudování! Vyjeveně jsem zírala... a ještě vyjevenější byl náměstek, který to měl na starosti! Volal šéfce ale ta mu řekla, že mně materiály dala.... co teď...zkoušku jsem riskla, udělala ji s odřenýma ušima a celá vzteklá jsem se vrátila na Moravu. Nojo, šéfka měla strach, že se budu ucházet o její místo ! Tak to ani omylem! Opravdu mně to místo nabídli ale já už mířila úplně jinam...

Otřesný poměry, tam bych dělat nechtěl.
Válka byrokratů v kanclu. Děs.
Nikdy jsem nikomu nešéfoval a ani nechtěl, protože to neumím a hlavně vím, že to neumím.
Umím dělat s dráty, kovy, se zednickou lžící, s lopatou a s počítačem, ale ne s lidma.
Taky jsem nikdy nedělal žádné zkoušky a nebyl na žádném školení, asi nejsem normální. Ke každé práci, kterou jsem kdy dělal, jsem přišel jak slepý k houslím, prostě to bylo potřeba dělat a zrovna nebyl nikdo jiný po ruce. Tak jsem to vždycky zkusil. Když to nešlo, vytáhl jsem od mašiny, či softwaru manuál a naučil jsem se to sám, když zrovna nebyl po ruce nikdo, kdo by poradil.
Nešéfovská místa jsou sice i něco méně placená, ale na druhou stranu se na ně nikdo nedere formou podrazů a sviňáren.

já dělám průvodkyni turistů, sama si přiděluji práci, sama rozhoduji kam pojedeme a sama s lidmi (autobusem jedu) Vidím spoustu zajímavých věcí... taky to moc s lidmi neumím a spíše se lidí straním. Přesto to patří k mé práci. Pokud si sjednám skupinu a to je často i rok nebo půl roku předem, objednám všechny vstupy, pak musím se skupinou jet. Nemohu si říct, tak teď už mě to nebaví... půjdu dělat něco jiného. člověk musí to co dělá dotáhnout do konce a udělat.

Je zajímavé, že fakticky nemám konkurenci. Jeden kolega a jinak nikdo. Je to i o konkurenci, kolik lidí je ochotno tu práci dělat a vzít si na starost 50 starých lidí... většinou německy mluvících. Takže je to i o tom, že pracuješ v oblati kde je poptávka ale fakticky žádná nabídka. Všichni by rádi organizovali, ale málokdo to taky dělá.

Když jsi tak šikovný, můžeš být svým pánem, být šikovný klempř, nabízet čištění a opravy strech, mít svoji firmu.

Šikovnost nestačí. Nutné je se nebát a ochota dělat mimo toho řemesla i spoustu otravných činností, tím mám na mysli zejména byrokracii. Jelikož jsem líný jako veš a ze styku s úřady mám hrůzu, jsem raději zaměstnanacem a dělám jen to, co umím a nemám k tomu až takový odpor. Vyplňovat daňová přiznání, sepisovat hlášení o kdejakém prdu a děsit se z nějakých kontrol, na to nejsem zvědavý, to raději žiju skromněji, ale v klidu.