....hmmm..bohužel......tu "správnou krevní skupinu"....měl.....(čas
dvacet let minulý....)
(ale ještě zůstala dcera a dva synové - ti automechanici)
Já jsem sice několik let dělala to, co jsem vystudovala (zemědělství) ale
pak se rozpadlo JZD a já skončila na pracáku. To jsem si pochvalovala: měla
jsem podporu a matku 4 dětí z pracáku nikdo nevyhazoval a podpora by hned tak
neskočila. Načerno jsem dělala brigády, bylo to fajn. Ale jednoho krásného
dne jsem přišla na pracák a paní, co mne měla na starosti, mně řekla:
"Mám tady něco pro vás. Finanční sféra ale hledají někoho kdo zná
problematiku zemědělství!" Večer jsem to řekla doma s tím, že tam
nepůjdu, protože to je něco, o čem nemám šajna Ale švagr se do mne
pustil: "Nikdo nečeká, že to budeš umět - budeš chodit na školení a
naučíš se to!!" Je fakt že první rok byl krutý - zákony a vyhlášky jsem
měla roztahané i na záchodě 
ale postupovala jsem rychle,
zkoušky skládala lehce a postupovala jsem výš a výš. Až pod šéfku,
která mne nesnášela a házela mně klacky pod nohy. Zatla jsem zuby, mlčela
a makala. Přišlo "předvolání" z centrály. Šéfka mně kysele oznámila,
kdy a kam se mám dostavit. Neřekla, o co jde.Až na místě jsem zjistila, že
odpoledne dělám zkoušky u České národní banky a že jsem měla už dávno dostat od
šéfky materiály k prostudování! Vyjeveně jsem zírala... a ještě
vyjevenější byl náměstek, který to měl na starosti! Volal šéfce ale ta
mu řekla, že mně materiály dala.... co teď...zkoušku jsem riskla, udělala
ji s odřenýma ušima a celá vzteklá jsem se
vrátila na Moravu. Nojo, šéfka měla strach, že se budu ucházet o její
místo 
! Tak to ani omylem! Opravdu mně to místo
nabídli ale já už mířila úplně jinam...
Předmět diskuze:
O politice i životě obecně.
Tady platí: „Quod licet Iovi, non licet bovi“, komu se to nelíbí, nemusí sem chodit.
„Přátelé jsou jako knihy v knihovně. Nemusíš mít mnoho, stačí ti ti nejlepší.“. (Antivaxery prosím o odchod na jejich diskuze.) .
1