Tak to je 🙂🎷🇨🇿
Po síti lítá plno hodnocení, nadávek, napadání a urážek na pana
presidenta. Víte, dnes již hodnotím pro sebe osobnost jedince podle toho, jak
se chová v součastmosti a co ta osoba vykonala pro společnost od roku 1989.
Vím, protože jsem to prožil, že před tímto rokem většina lidí z naší
generace sice nedosáhla na rozvědčíka či jiné vyšší postavení v
socialistické vlasti, ale chodila pravidelně na oslavy 1.máje či oslavovat
okupanty na den osvobození, vyvěšovali rudé praporce, případně jsme
mávali mávátky na velký únor pod dohledem bronzového Gottwalda či Lenina
a živých soudruhů, abychom se všichni pod jejich dohledem zapojili a
dopracovali k zářným zítřkům při budování socialismu a čekali, až
přijde ten komunismus. Někdo více, jiný méně, jen hrdinové vůbec. A to
nemluvím o odsuzování Charty 77, 2000 slov, mániček, punkerů, nové vlny
atd. V zaměstnání to pak bylo podobné. Já vím, že ne moc s velkým
nadšením, ale byli jsme tam a mávali, tleskali, nesli transparenty, v práci
podlézali orgánům moci a štěstí páchlo všude kolem. Proto klobouk dolů
před těmi, kteří se tomu nepodali. Někteří kámoši před tím zdrhli,
jiní zůstali a museli se podřídit (?).
Když teď v poslední době koukám na některé "komenty" nejen na presidenta,
tak tu máme naráz samé disidenty, kteří ví vše o všem a všech aniž by
si někdy za komárů otevřeli hubu proti "komančskému" režimu a někteří
jej možná ani neprožili. Byli jsme skoro všichni Mlčoši.
Milé děti, ono to ve skutečnosti bylo jinak než jak usuzujete z
příspěvků a komentů na sítích. Nikdo z nás se nikdy nepřizná k tomuto
společnému budování socialistického ráje. Ztratili bychom dnes image.
Nikdo si z mé generace nechce přiznat, že i on byl kolečkem v soukolí a
tím pádem k této utopistické sviňárně napomáhal než logicky padla.
Měli bychom spíše mlčet, nehodnotit vrstevníky a sdělovat o to víc tuhle
naši vlastní zkušenost svým dětem či vnoučatům, že ta komunistická
šeď zkrátka stála za hovno a že já nebyl tehdá žádný hrdina a se
strachem v zátylku držel hubu a krok. Promiň mi to.
Ztráta osobní paměti nevede k sebereflexi, nýbrž k lépe dosažitelnému a
jednoduššímu anonymnímu hulvátství vůči ostatním nejen vrstevníkům,
asi jen proto, že již ve svobodné možnosti vyjádřit se, chce daný jedinec
na sebe upozornit, jaký je bojovník za pravdu, pozvednul si tak ego a naložil
vlastní vinu na bedra jiného vrstevníka. Možná je to osobní vyrovnávání
se s minulostí. Nevím. Pozor!!! Tenhle text se nevztahuje na STBáky a lidi,
kteří vědomně za socíku ubližovali jiným. Jura