Tady je jedna vesnice sice poměrně blízko nás a i když je trochu
zastrčená, autobus tam jezdí do Vsetína i do ValMezu. Ta vesnice patřila do
stejného JZD kde jsem byla i já a tak tam hodně lidí znám. Bydleli tam
manželé ve věku mých rodičů, synové se rozprchli, doma zůstala dcera (v
mém věku) s manželem a dětmi. Paní i její dcera byly dobré hospodyně,
vždycky u nich bylo čisto, dobré jídlo, upravené okolí, úrodná
zahrádka. květiny kam se podíváš. Asi před 30 lety, když jsem se
přestěhovala sem, dolů, ta paní zemřela. Otec zůstal v domě s dcerou. Já
jsem začala jezdit do práce do Vsetína přímo a tak jsem s lidmi z té
vesnice ztratila kontakt. Že ta paní zemřela jsem věděla, byla jsem na
pohřbu.
Ve Vsetíně je Penny Market vedle nadjezdu, parkoviště pro auta je pod
nadjezdem, A tam, na opěrné zídce, sedávají bezdomovci. Taková stálá
partička, v zimě v létě. Popíjejí pivo a klábosí. Celé dny. Po čase
jsem si všimla, že mezi nimi posedá "nový" člověk, který je moc podobný
tomu vdovci! Nejdřív jsem si myslela že se pletu ale pak jsem ho oslovila,
sice mne pozdravil ale nechtěl se mnou mluvit.
Vyděsila jsem se: co se to u nich stalo? Žeby se ta rodina rozpadla? Cestou
domů jsem to "vzala vrchem" přes tu jejich vesničku a vyjela na kopec k nim
na dvůr. Všechno vypadalo normálně, jako za života tetičky... než jsem
otočila auto, mladá vyběhla na dvůr a hned - se smíchem - spustila: "Ahój
Pavlo! Že ty si viděla u penoša tatu a jedeš sa podívat lesti žiju?"
Čuměla jsem na ni s otevřenou hubou, neschopna ani pozdravu. "Mladá"
pokračovala: "Nejsi ani první ani poslední! Tata nám řek že už sa
nadělál dosť, ať ho necháme odpočívať! A odpočívá! Ráno prvním
autobusem na Vsetín, večer posledním zpátky. Často tam aj přespí! Mám ho
zabiť? Doma ho neudržím"!
Nějakou dobu se s nima potloukal po Vsetíně. Pak onemocněl, zůstal ležet,
dcera se o něj obětavě starala ještě několik let než zemřel....