SELENA POKEC

Jakto, že neexistuje nedobrovolně pokřtěný?
Děti, které jsou křtěné krátce po narození, přeci vědomě nevědí, i nepřijímají křest.
Je jim to automaticky dáno, aniž by se jich kdokoliv zeptal.
Vím, rodič zodpovídá za člověka, ale přeci jenom, křest je dle mého tak osobní i životní věc, že mi nepřijde dobré, to srovnávat s výběrem bydlení, nebo v jakých botách bude to dítě celé dětství, až do dospělosti chodit.
Nemělo by být čistě na člověku, až dospěje i bude chtít přijmout teprve vědomě Boha, se nechat sám kdykoliv pokřtít?

(Upraveno 03.09.2026 15:09)

To je stejné jako bych řekl že dětí krátcer po narození příjmají křest.
Jak se projevuje dítě co nepříjmá křest?
Ani jim to není automatický dáno, tedy co by jim jako mělo být auitomaticky dáno?

A co když chce ditě krátce po narození žít v děcáku a oni ho proti jeho vůli nechají rodičům.
Ti dospělí pokřtění začnou řešit křest až když jim hrábne a ani neví o co se jedná.
Je to nezrušitelné znamení.
Jako by si na mě mával a pak si to rozumyslel a chtěl to mávání zruširt od počátku.

Je úplně jedno zda jsou nebo nejsou pokřtěný.

Jestli tě chápu dobře, tak mi říkáš, že je to prostě dané.
Myslíš tak, že je dané ještě před narozením, které dítě bude křtěné a které ne, jako dané Bohem?

Ten ví zase všechno nejlíp ...

Já si myslím, že člověk by se měl nechat pokřtít až ví o co go. Křest u malinkých dětí je takové znásilnění jejich osobností. Kámošku chtěli nevím proč pokřtít její rodiče, když jí bylo zhruba 15 let. Chodila na nějaké to “školení” a potom odmítla… Ano, budu se snažit žít podle “desatera” ale k tomu nemusím být pokřtěna. A mimo spousty věřících to mám taky tak… věřím, umím se za někoho pomodlit ale běžte do řiti všichni faráři, kteří se mě snaží učit jak mám žít a sami žijete super život z peněz svých oveček.

zajímalo by mě, co není dobré na křestu v dětství? Já se nechala pokřtít až ve svých třiapadesáti letech. Křest mi chyběl, jen jsem o tom nevěděla. Když jsme se nechala pokřtít, věděla jsem že je to správně.

Pokud člověk žije s nějakými zásadami, tedy s pokorou, slušností a empatií vůči druhým lidem, tak nemusí být pokřtěný. Známe spoustu tzv křesťanů, kteří se v kostele bijí v prsa a po mši pomlouvají co měl kdo na sobě a hledí co by ukradli. Vždyť se vyzpovídám a můžu jet nanovo. Farizejové, kterých je plný kostel… Pomodlit se k Bohu můžu kdekoli. Na to kostel nepotřebuji.

Křest není záruka, že se z člověka stane charakter, To je jenom o výchově a prostředí ve kterém žije. Já jsem vyrůstala mezi motorkáři a metalisty. Mám blíž k tzv satanismu než ke římsko- katolické církvi. Všechno je to jenom kult uctívání k fiktivním bytostem. I když pravý satanismus tě tlačí k uctívání sama sebe. Nějaké oběti na oltáři jsou smyšlené kraviny. Pravověrný satanista si váží a respektuje především sám sebe a možná pomáhá lidem víc než než křesťan… A vím o čem píšu.

Křest není záruka, že se z člověka stane charakter, To je jenom o výchově a prostředí ve kterém žije. Já jsem vyrůstala mezi motorkáři a metalisty. Mám blíž k tzv satanismu než ke římsko- katolické církvi. Všechno je to jenom kult uctívání k fiktivním bytostem. I když pravý satanismus tě tlačí k uctívání sama sebe. Nějaké oběti na oltáři jsou smyšlené kraviny. Pravověrný satanista si váží a respektuje především sám sebe a možná pomáhá lidem víc než než křesťan… A vím o čem píšu.

Da se rici, ze u tebe meli satanisti uspech.

Odpoved urcena jen tobe...
Krest ditete smysl ma a to proto, ze krest znamena, ze rodice prislibili dite Bohu, to jest , ze ho budou vychovavat ve smyslu Jezisova prikazani . Dite je nevinne a nema z toho rozum, ale krest mu ma pozdeji pripomenout, ze ma dodrzovat prikazani. Nebo li dite symbolicky vstupuje do spolecenstvi krestanu..

taky to tak chápu, a pokud v životě bude mít pocit že je to zbytečné, že vlastně nevěří, že Bůh pro něj nic neznamená pak i křest pro něj nemá význam Není překážkou. Je spíše tichou pomocí.... třeba jednou.

Já jsem si jista nebyla, že se mně podaří děti takto vychovat, takže jsem je pokřtít nenechala. Já sama jsem byla pokřtěna v dětství "na víru rodičů" a v době dospívání jsem se musela vyrovnávat s tím, že to nebylo moje osobní rozhodnutí. Naštěstí jsem rodiče milovala natolik, že to "vyrovnávání se" nebylo nijak těžké. Děti se nechaly pokřtít samy až když se pro křest rozhodly samy, stejně tak vnoučata - "nekřtěňátka" jsou zatím jen ti dva nejmladší.