SELENA POKEC

Teď již lehce. Nezaobírám se tím.
Na funkci to dle mého skromného názoru, vliv nemá. )
Když jsem vyrůstala, neuvědomovala jsem si mnohé.
Až později mi došlo, když člověk poznával svět, že to bylo nefér, vůči mně, jako malému dítěti.
Nezazlívám to někomu. Tak to bylo. Cítili to tak. Žili tím. Dělávalo se to.
U mě je to o tom, že nevěřím v církev.
Ve jménu Boha, ač dle mého to vůbec tak nebylo dáno, se dělo a děje toliko zvěrstev, v podání člověka, že mi z toho bývá fyzicky zle, když si to vnímám, vidím i uvědomuji si.
Nemyslím si, že křest, je přímou vstupenkou do nebe.
Jestli nějaké je, věřím v to, že když mi nebyla dána možnost člověkem, si vybrat, zda to tak cítím nebo ne, dají mi vybrat později.
Vím že i na sklonku života si vyberu cokoliv jiného, než ráj, o kterém se tak hojně píše i mluví.
Nemusím mít vše.