Ratko, ty jsi měla úžasný štěstí, ani nevíš jaké. Dostat se do stavu, kdy miluješ Boha, cítíš to tak, že chceš žít i být v Bohu i že sis mohla tvou cestu vybrat. Určit si až ve věku, kdy jsi k tomu došla, že chceš jít cestou křtu i přijetí církve jako takové.
O tuto možnost jsem byla přirozeně ochuzena. Je to jako by mi někdo
domluvil sňatek těsně po narození. Ano můžeš se nechat rozvést, nebo
nechat odepsat, ale to že ti někdo automaticky vzal volbu určit si sama k
jakému společenství bys ráda jednou patřila, jakým směrem by ses ráda
ubírala, tu možnost nikdy mít nebudu, jako ty. Dospět k tomu, že bych
ráda. Nikdy neprožiji křest i přijetí takové, jaké jsi prožila ty. I
kdybych se třeba časem dostala do stejného bodu, jako ty.
Z mého pohledu je to smutné a nemělo by se to dít, ale děje se a bude dít
nadále a nejenom takto.
U nás v rodině se křtilo automaticky, babičky dědečkové ovlivnění
všichni stejným. Moje mamka je věřící. Pravoslavná. Táta, ten časem
přestal věřit, římskokatolický, i jak jsem psala, nechal se odepsat.
Přesto nikdy jsem nechodili do kostela. Církev, jako taková šla mimo naši
rodinu.
Jsem za to moc ráda. Diky tomu, jsem aspoň měla volbu, si udělat názor
sama, bez toho, abych byla ovlivněna komunitou. Všichni víme, co dokážou
veliké komunity a nejenom sekty.
Diky za pochopení. Snad jsem ti to osvětlila z pozice člověka, který
chápe, proč, ale říká, nemuselo by to tak být.
Stále se mluví mnohem o svobodě.
Svoboda volby, je moc příjemná, když je člověku dána.
