Velký černý hřebec stál uprostřed zelené loučky v ranní rose a
díval se na mě, když jsem procházela po polňačce směrem k jahodovému
poli. Dělilo nás od sebe asi třicet metrů a ohrada ze dvou horizontálních
prken. Jetel, na kterém kůň stál, byl zahalen přízemní mlhou, do které
místy svítilo právě vycházející slunce.
Průzorem mezi keři jsem ho viděla v celé kráse a napadla mě skvělá věc.
Zamlaskala jsem na něj.
Kůň se ještě víc napřímil, odfrkl si tak, že pára z jeho nozder se
zastavila až o zem (přesně jako v animovaných filmech),
a hrábnul přitom kopytem. 
Tak rychle jsem ještě nikdy nepelášila ... 
Předmět diskuze:
Vítej u Seleny! No nerozhlížej se, a hoď něco do placu. Pozor, tato diskuse může být pro slabší povahy pohoršující!
