Před chvílí jsem se dozvěděla, že ta Ukrajinka, co si přede mnou
provokativně a výsměšně pohrávala s nožíkem, umřela. Jsem v těžkém
šoku, protože když mi před několika dny její dcera říkala, že "babičce
umřela dcera", tak jsem se domnívala, že to byla nějaká dcera, která
třeba žila na Ukrajině. Ta mladá neřekla - umřela moje matka. 
Ta babička a její dcera byly naprosto odlišné, dcera byla štíhlá vysoká, černé vlasy, černé oči, zatímco bábuška je typická malá prdelatá Ukrajinka. Takže jsem se domnívala, že je to spíš její snacha.
Jakože je mi jich líto, padají jak mouchy, téhle byla tak okolo padesátky, možná i míň.
No ta karma je někdy nářez. Za sebe už jsem jí odpustila a přeju, aby se při cestě bardem dostala do mírumilovných myšlenkových toků a opustila ty bojovné.
Neboť je to právě mysl, co se stěhuje dál a dál, dokud není rozpuštěna.
Pavlačiody tímto žádám, pokud mají aspoň kousek taktu a cti v těle, o zachování piety.
1
1