Před chvílí jsem se dozvěděla, že ta Ukrajinka, co si přede mnou
provokativně a výsměšně pohrávala s nožíkem, umřela. Jsem v těžkém
šoku, protože když mi před několika dny její dcera říkala, že "babičce
umřela dcera", tak jsem se domnívala, že to byla nějaká dcera, která
třeba žila na Ukrajině. Ta mladá neřekla - umřela moje matka. 
Ta babička a její dcera byly naprosto odlišné, dcera byla štíhlá
vysoká, černé vlasy, černé oči, zatímco bábuška je typická malá
prdelatá Ukrajinka. Takže jsem se domnívala, že je to spíš její
snacha.
Jakože je mi jich líto, padají jak mouchy, téhle byla tak okolo
padesátky, možná i míň.
No ta karma je někdy nářez. Za sebe už jsem jí odpustila a přeju, aby
se při cestě bardem dostala do mírumilovných myšlenkových toků a opustila
ty bojovné.
Neboť je to právě mysl, co se stěhuje dál a dál, dokud není
rozpuštěna.
Pavlačiody tímto žádám, pokud mají aspoň kousek taktu a cti v těle, o
zachování piety.