Myslel jsem toho, co je kostelníkem teď. Ten se s nama toulal po městě a strašně zlobil.
Jo - tak to fakt nevím, kdo to byl! Ale zítra se přeptám - aspoň
pokecám s "tetičkama" 
(to je stejně sranda, když jsme s nima chodila do školy, nenapadlo mne, že
to jednou budou moje TETIČKY Oni ti otcové měli ještě
tři mladší sestry, jedna se provdala k nám do dědiny a tak moje děti
sedávaly v lavicích se svými tetičkami a strýčky
(právě se o tom rodinném propletenci bavíme s další sestřenici "přes koleno" a dáváme dohromady rodokmen - kurátorka z H je tedy "sestřenice přes koleno" nás obou)
No ten její manžel, to je on, ten kostelník.
Už jsem ho neviděl několik roků. Když já nepřijedu na Noc kostelů, tak se nevidíme. Ale on nemá čas, pět holek dá zabrat.
Já jejího manžela NEZNÁM, tak jako
jsem neznala ji, než jsi nás dal dohromady Ty samozřejmě jsem znala její rodiče - ale
- děti už ne. Když jsem tam jezdila ještě s maminkou tak děcka nebyly
doma, ono je to generačně posunuté. Kdosi z té rodiny kdysi pracoval s mou
dcerou ale už jsem to zapomněla. A kdysi jsem vzala stopařku ve Vsetíně,
chtěla jenom na ratibořské rozcestí ale já jsem ji vyzpovídala a ejhle -
ona je do té rodiny přivdaná tak jsem ji zavezla až do H,
šla ještě k lékaři, tak domů ne... teď už asi bydlí někde jnde, já
fakt nevím! Musím si tam zajet! Hej - co tak zajet tam spolu? To by byla
bžunda stavíme se do hospody na Valašské
Tornádo a než se vykecáme tak vystřízlivíme
1