Dnes je vyroci narozeni TGM
Tomáš Garrigue Masaryk
1. československý prezident
Narození: 7. března 1850Úmrtí: 14. září 1937
Životopis
Tomáš Garrigue Masaryk byl státník, politik, filozof a pedagog, první
prezident Československé republiky. Za jeho zásluhy o stát mu parlament
udělil titul „Prezident Osvoboditel“ a celkem sedmnáctkrát byl navržen
na Nobelovu cenu míru.
Pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka
pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku
1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku
se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou
Garrigueovou a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se
ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české
univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval
měsíčník Athenaeum, inicioval Ottův slovník naučný a vstoupil do
veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti
a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil
kolem týdeníku Čas.
Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl
zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí,
tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním
vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české
politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept
Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa.
Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho
širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i
sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné
volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem
(tzv. hilsneriáda) a proti antisemitským pověrám. Roku 1900 založil Českou
stranu pokrokovou, za niž byl roku 1907 a 1911 znovu zvolen (jejím jediným)
říšským poslancem. Na základě dlouhodobého studia a četných návštěv
v Rusku vydával od roku 1913 v němčině své nejrozsáhlejší a ve světě
nejslavnější dílo „Rusko a Evropa“, přeložené do několika
jazyků.
Svých styků, znalostí i zkušeností Masaryk bohatě využil, když roku
1914 cestoval na Západ a prostřednictvím R. W. Seton-Watsona a dalších
seznamoval světové politiky s českými požadavky. Roku 1915 se už nemohl
vrátit, protože na něho byl vydán zatykač a jeho žena byla uvězněna.
Spojkou s domovem pak byl Edvard Beneš a další přátelé. Obeslal české
krajany po světě, získal jejich podporu a v červnu 1915 v Ženevě poprvé
veřejně vyhlásil požadavek samostatného státu. Téhož roku odjel do
Londýna, kde se stal profesorem na King’s College a přitom neúnavně
publikoval a přesvědčoval. Roku 1916 mu M. R. Štefánik připravil přijetí
u francouzského premiéra Brianda v Paříži, kde vznikla také
Československá národní rada.
V únoru 1917, když velmoci uznaly tehdy formulovaný československý
požadavek, odjel Masaryk do Ruska shromažďovat vojsko, aby svému programu
dodal větší váhu. Československé legie měly postupně až 50 tisíc
mužů a operovaly hlavně v Rusku, byly však podřízeny Národní radě a
zařazeny jako spojenci do francouzské armády. Masaryk sám řídil
organizování legií. Po říjnové revoluci a separátnímu míru Ruska s
Německem se vydal přes Sibiř do Japonska, aby připravil přepravu legií do
Francie. 7. března 1918 se vydal lodí do Spojených států amerických,
protože věděl, že prezident Woodrow Wilson bude mít v poválečném
uspořádání světa a zejména Střední Evropy velmi významné slovo. V
dubnu 1918 do USA dorazil. Přednášel, psal a agitoval zejména mezi krajany a
dosavadní velké úspěchy legionářů byly jeho pádným argumentem.
Masarykova kniha „Nová Evropa“ přispěla k tomu, že prezident Wilson
odmítl rakouské návrhy na federalizaci monarchie a postavil se za
sebeurčení slovanských i jiných národů.
Zpráva o revoluci v Praze a vzniku Československa dne 28. října 1918
zastihla Masaryka ještě v Americe, stejně jako zpráva o jeho zvolení
prezidentem. Cestou domů navštívil už jako prezident Anglii, Francii a
Itálii i české legionáře a 21. prosince 1918 byl triumfálně uvítán v
Praze. Hned po volbách roku 1920 byl znovu zvolen, i když získal jen asi 65 %
hlasů, a podobně i v dalších volbách roku 1927. Teprve při třetí volbě
v roce 1934, kterou ústava presidentu Osvoboditeli dovolovala a která
proběhla jako manifestace pro demokracii, získal 73 % hlasů. Komunisté a
slovenští nacionalisté pro Masaryka nikdy nehlasovali. Koncem roku 1935
Masaryk ze zdravotních důvodů abdikoval a 14. září 1937 zemřel. Jeho
pohřeb byl velkou národní manifestací za svobodu a demokracii.....