Náboženství ve školách bylo zakázáno až po roce 1989. Přesněji řečeno, byly na to stanoveny taková omezení, které lze těžko splňovat.
Za nás měla každá vesnice svého faráře a faru, kde bydlel.
Dnes? Na jednoho faráře připadají tři i více farností, a kostely jsou o
bohoslužbách téměř prázdné. Já z mladých let pamatuji kostely narvané
lidmi všech generací.
Nevim, odkud jsi. U nás jsou kostely ve městech plné, máme tady 4 mše v neděli a jinak 1 - 2 každý den. Na vesnicích někde plno, někde půlka. Jsem z Moravy. Od toho roku 1989 ani neubylo ani nepřibylo. Evangelíci jsou na tom hůř, ale zase ty moderní církve letniční tu rostou.
Pocházím z vesnice na Českobudějovicku. Teď bydlím na sídlišti v Písku, pod okny máme nový kostelík, první kostel, postavený po Listopadu. Mše jsou pouze ve středu večer, když se tam sejde pět lidí, tak to je moc.
To je divný a nemáte tam kostelů víc? Že by ten sídlištní sloužil jenom příležitostně? Já chodím v neděli na večerní a když nepřijdu 10 minut před začátkem, tak už si nesednu.
Ve městě je několik kostelů, katolických, protestantských, husitských, synagog a kdovíjakých ještě. Já tam nikdy nebyla, jen vím, že si věřící stěžovali na malou účast na bohoslužbách. Nejvíc lidí chodí do kostela katolického nad náměstím, naproti je fara, kde býval oblíbený kněz, pořádal semináře pro věřící i děti. Jak je to dnes, nevím.
