Sudetoněmecké povstání[pozn. 3] bylo povstání sudetských Němců v září 1938,[16] zčásti živelné, zčásti organizované Henleinovou fašistickou Sudetoněmeckou stranou (SdP),[17][18] a na ně navazující násilí Němců proti Čechům v říjnu 1938. Událost je také označována jako henleinovský puč (resp. pokus o puč).[19][20]
Rozkaz k zahájení demonstrací a provokací byl zaslán 10. září 1938 z Norimberku všem okresním organizacím SdP. Následujícího dne se na mnoha místech (například v Chebu, Liberci či Teplicích) střetli henleinovci s policisty a četníky.[21] Večer 12. září, po skončení Hitlerova rozhlasového projevu, v němž „Vůdce“ obvinil Československo z týrání a utiskování německé menšiny, došlo k rozpoutání násilí vůči Čechům, židům a německým antifašistům v celém pohraničí.[22] Připravované ozbrojené povstání začalo ráno 13. září.[23] Poprvé byly vedle zraněných hlášeny i oběti na životech, jichž bylo do večera 15. září celkem 37.[24] K částečnému potlačení povstání došlo 14. září v důsledku zavedení stanného práva, nasazení armády a posílení Stráže obrany státu (SOS).[11][25] Nepokoje v pohraničí však stále pokračovaly.[26]
Druhá fáze povstání začala 17. září,[27] kdy na nezdařený puč navázaly aktivity tzv. Sudetoněmeckého Freikorpsu,[15] polovojenské organizace sudetských Němců, jejímž úkolem bylo neustat v boji a provádět další teroristické akce.[28] Podle prohlášení exilové vlády v Londýně z roku 1944 se Československo nacházelo ve válečném stavu s třetí říší od 17. září 1938, kdy byl Freikorps v Německu založen a následně byl odtud podporován.[29] Po četných přestřelkách 20. a 21. září povstání znovu naplno propuklo 22. září, kdy nepokoje zachvátily další oblasti na Moravě a ve Slezsku.[15] Na německé straně se na bojových, teroristických a sabotážních akcích podílela i zpravodajská služba Abwehr a jednotky SA a SS.[30][31]
Československé orgány reagovaly vyhlášením ostrahy hranice.[32] Mobilním oddílům posíleným o lehké tanky a obrněné automobily se podařilo zjednat pořádek organizovanými výpady do předpolí například na Chebsku, Frýdlantsku, Šluknovsku či Varnsdorfsku. Výsledkem byl útlum povstaleckých aktivit a s vědomím toho, co Freikorps napáchal, také dočasný útěk sudetských Němců za hranice.[33] Po vystupňování Hitlerových požadavků následovala 23. září mobilizace, v jejímž důsledku došlo ke stažení armádních jednotek na hlavní obranná postavení a odvolání některých protipovstaleckých akcí.[34]
Uzavřením Mnichovské dohody povstání prakticky skončilo, ale k útokům docházelo na některých místech i v říjnu, naposledy 31. října v Moravské Chrastové. Bojové akce Freikorpsu oficiálně ukončil rozkaz č. 30 z 30. září 1938, přesto henleinovci i nadále napadali ustupující Čechoslováky.[35] Například 1. října byl jednotkám Freikorpsu vydán rozkaz „rudé a Čechy vyřídit na útěku.“[36] Ze strachu před Němci uprchlo ze Sudet více než 200 tisíc lidí, převážně Čechů, ale i židů a německých antifašistů.[37]
PODOBNOST PROPAGANDY TEHNEJDJŠÍHO FAŠISTICKÉHO NĚMECKA S DNEŠNÍ PROPAGANDOU FAŠISTICKÉHO RUSKA DO OČÍ BIJÍCÍ, STEJNĚ JAKO ZÁMINKA OCHRANY STEJNÝM JAZYKEM MLUVÍCÍCH LIDÍ K DOBÝVÁNÍ CIZÍCH UZEMÍ.
NEJVTIPNĚJŠÍ NA TOM VŠEM JE, ŽE PŘESNĚ TA STEJNÁ POKRYTECKÁ LŮZA
ANTAGONŮ, JARDIKŮ A JEHLANŮ, KTERÁ DLOUHODOBĚ STRAŠÍ PROLOMENÍM
BENEŠOVÝCH DEKRETŮ JE V TOMTO PŘÍPADĚ PLNĚ NA RUSKÉ STRANĚ 
ON TOTIŽ BOJ PROTI LIBERÁLNÍ DEMOKRACII JE TÉTO ŽUMPĚ SVATĚJŠÍ NEŽ
PRÁVO, PRAVDA, FAKTA, DEMOKRACIE NEBO STÁTNÍ HRANICE, PŘESTOŽE O VŠEM Z
OPOZICE RÁDI ONANUJÍ
