Rozcestník >> Politika >> Vyvracení lží Pirátů a dalších Sorososluhů

A.Babiš ml. : ,, Můj otec si nezaslouží, aby ho měl kdokoliv rád. Já si už v žádném případě takové city nedovolím k člověku (jestli si vůbec zaslouží být pojmenován člověkem), jako je on. Můj otec byl vždy falešný a zlý, politika ho nijak nezměnila, jenom se zlepšila jeho schopnost přetvařovat se. Pravda je ta, kterou zná asi jenom rodina z jeho prvního manželství, že je to sadista. Po nějaké době začal směřovat své sadistické choutky na zaměstnance a do byznysu, kdy na jeho pokyn jiní lidé ztrpčují druhým život místo něho. A někteří i s chutí, jako pan Protopopov.
Pokud mám být maximálně upřímný, tak už jako malý kluk jsem slýchával od otce (omlouvám se předem za slovník), že jsem h*vno, a jeho motto, které mi často opakoval, bylo: větší pes j*be, menší čeká. Nebo nejdřív pán, potom pes…
S tím, jakým je člověkem, nic nenadělám, ale v žádném případě už v něm nevidím ztělesnění slova „otec“.
... Nikdy jsem z něho neměl strach, protože je to srab. To mu taky celý život hodně vadilo. Srabi si nejsou schopni vybudovat autoritu, nemají na to kapacitu. Nebyl schopný si ani u mě vybudovat respekt, protože se vždy choval jako primitiv. Ve Švýcarsku na mě jeho zbabělé praktiky nemůžou dosáhnout, a i kdyby ano, takového typu člověka se bát nikdy nebudu. Faktem ale je, že vím lépe než kdokoliv jiný, čeho je schopen.
... Se sourozenci jsem měl vždy hezký vztah, sem tam jsem je navštěvoval. Prohnilý rodinný životný styl, který si vybudoval můj otec se svou manželkou, ale radši nebudu komentovat. Ani to, jak dělají ze svých zaměstnanců otroky a jak se chovají k lidem všeobecně.
... Myslím si, že dost lidí v Česku podceňuje, že můžou skončit jako já. Těm pak přeji s nálepkou schizofrenika hodně štěstí v přesvědčování ostatních, že jsou úplně normální. Když si tohle dovolili ke mně jako synovi vysoce postaveného politika, jak asi můžou zamést s jakýmkoliv jiným člověkem? Je to už u vás celkem jednoduché, bohužel. ´´