𝗩𝗼𝗹𝗯𝘆 𝟮𝟬𝟮𝟭 Prohra Andreje Babiše otevírá cestu
k návratu polistopadového kartelu
České volby 2021 skončily reálnou prohrou Andreje Babiše. Na cílové
pásce jej v říjnu 2021 přefinišoval politický kartel tradičních
porevolučních stran. ODS, KDU-ČSL a TOP09.
Přestože je možné, že prezident pověří Andreje Babiše jednáním o
sestavení vlády, realitou bude spíše opačný výsledek. Vítězem voleb je
opozice. Je nutné vzít této fakt v úvahu a poskytnout opozici, korektně a
věcně, šanci k sestavení vlády. Volby rozhodly takto.
Volby rozhodly, že politický kartel, proti kterému se vzepřely v roce
2017 rozsáhlé voličské skupiny, znechucené z kauz tunelování státu,
plundrování veřejných zdrojů a nekonečných skandálů, je znovu blízko
uchopení moci.
Není to dobrá zpráva. Bohužel.
𝗡𝗲č𝗲𝘀𝘁𝗻é 𝘃í𝘁ě𝘇𝘀𝘁𝘃í
Řekněme si pravdu. Nešlo o čestné vítězství. Vítězství, které by
vyplynulo ze souboje vizí a myšlenek, jakým způsobem stát vést k
prosperitě. Politický zápas se vedl špinavými prostředky. Kartel vsadil na
denunciaci, napadání, odmítání spolupráce, ostrakizaci a trvalý nátlak.
Vyhrožování a zastrašování. Během celého volebního období následovala
jedna špinavá kampaň za druhou. Kartel součinně podporovali i Piráti.
Nutno uznat, že nakonec tato taktika i strategie slavila úspěch. Bohužel.
Čtyři roky trvající kampaň, která od prvního okamžiku minulých voleb do
posledních vteřin volebního klání stavěla premiéra a jeho lidi do
nejhoršího možného světla, aktivizovala společnost po celou dobu
účinkování vlády a výrazně přispěla k dalšímu štěpení
společnosti. Kampaně systematicky podkopávaly aktivitu vlády, odrazovaly od
spolupráce, podvazovaly činnost vlády, odváděly od výkonu a problémů
státu a prostřednictvím médií zaměstnávaly celý národ. Namísto práce
pro lidi jsme jako stát a společnost řešili jednu pseudokauzu za druhou.
Lidé z tábora oponentů to tímto způsobem nevidí. Naopak.
Prohra ve volbách znamená konec nenáviděného Andreje Babiše. Mám obavu,
že tuto část voličů nezajímá skutečná podstata dění. Tím je logika
politického zápasu v demokracii. Chápu a vnímám, že jim jde především o
symboly. Mluví o demokracii. Jásají o konci komunistů. Budiž. Radují se z
vítězství prodemokratických sil. Přeji jim jejich radost.
Ale obávám se, že je to jinak. Spousta lidí jednoduše nepochopila
základní věc. Politickou konkurenci.
Politická konkurence je základní princip demokracie. Andrej Babiš byl
patrně jediným člověkem, který mohl nabourat nerušený režim vládnutí
polistopadové moci od roku 1989 do roku 2017. Moci, jejíž angažmá vedlo k
trvalému plundrování české ekonomiky, počínaje privatizací, výprodejem
majetku státu, podniků, infrastruktury a hodnot, které tady vznikaly a
budovaly se po desítky let. Které ale neustalo ani poté, co privatizace
skončila.
Kartel polistopadových politických stran se za celou dobu vlád od
listopadové revoluce naučil jedinou věc. Rozbíjet a vyprodávat stát.
Bilance polistopadových vlád je odstrašující. Jako stát jsme přišli o
biliony korun.
Politika polistopadového kartelu vedla k ekonomickému modelu, postaveném na
plošném a vytrvalém vytěžování české ekonomiky, populace, postavení
Česka jako montovny, podřízené, subalterní a nevýznamné ekonomiky v
podmínkách globalizovaného světa. K mizerným, třetinovým platům oproti
Západu, postupnému propadu životní úrovně celých tříd a především,
za souběžného vytváření iluze, že takto, tímto způsobem, je vlastně
možné vést zemi donekonečna, až k hlubokému úpadku.
Tento model měl a má, v podání polistopadového kartelu zásadní atribut a
tím je postoj proti předchozímu komunistickému režimu. Z něj čerpaly
polistopadové partaje svou legitimitu a přízeň voličů. Odmítnutí a
odmítání komunistů je referenčním postojem většinové společnosti, jak
se ukázalo i ve volbách 2021. A právě fakt, že polistopadové strany si
přisvojily tento referenční postoj a tím se pasovaly do role
„demokratů“, tak každá jiná politická konkurence vlastně představuje
„nedemokraty“. Je to nejhlubší omyl části české společnosti.
Považovat ty, kteří nefandí polistopadovému kartelu za
„nedemokraty.“
Demokraty jsme ve valné většině všichni. Debata a zápas o moc je ale jinou
věcí. Opozici proti kartelu, příznivcům Andreje Babiše (a také SPD,
Trikolory a dalších) šlo o něco jiného. Ne o bourání demokracie. Ale o
zápas o vlastní postavení. O solidní životy, dobrou a dobře zaplacenou
práci. O slušné bydlení. Slušnou životní perspektivu. O společenské
uznání jejich postavení, statutu a práce. O ukončení korupce,
devastující ekonomiku. O znovuobnovení potenciálu domácího průmyslu,
zemědělství, vědy, kultury. O zkvalitnění chodu institucí.
𝗖𝗼 𝗽ř𝗶𝗻𝗲𝘀𝗹𝗮 𝗽𝗼𝗹𝗶𝘁𝗶𝗰𝗸á
𝗸𝗼𝗻𝗸𝘂𝗿𝗲𝗻𝗰𝗲 𝘃 𝗺𝗶𝗻𝘂𝗹é𝗺
𝘃𝗼𝗹𝗲𝗯𝗻í𝗺 𝗼𝗯𝗱𝗼𝗯í?
Babiš a ANO představoval a představuje první skutečnou politickou
konkurenci polistopadového kartelu. Protože polistopadová moc si během let
od roku 1989 - 2017 získala a vybudovala rozsáhlou podporu v institucích,
médiích, provozu státu a díky této provázané moci mohla na úkor státu a
lidí prosperovat a nerušeně a do nekonečna stát okrádat.
Až Babiš, jako těžká váha české ekonomiky, člověk se zkušenostmi,
znalý dokonale jak byznysu, tak i prostředí české politiky, byl schopen
obrovské moci polistopadového kartelu postavit. Postavit reálnou konkurenci.
O to větším překvapením bylo, že skutečně vyhrál volby 2017 a dokonce i
sestavil vládu. A vládnul.
Za cenu, kdy po odmítnutí ze strany kartelu vykročil z komfortní zóny a
přijal podporu komunistů.
Byl to jediný možný způsob, jak ustavit vládu. Multimiliardář, který
přijme podporu od komunistů. Od odmítaných symbolů předchozí éry. Díky
sociální demokracii se tato věc skutečně podařila.
Dnes, především díky sociálním demokratům a komunistům, můžeme říct,
že v Česku funguje princip politické konkurence.
Výsledek politické konkurence se dostavil prakticky okamžitě.
Změnami, které vedly k posílení role pracujících. K lepším platům.
Lepším důchodům. Spravedlivějším odměnám pro lidi, kteří zajišťují
chod státu. To je základní věc, nutná pro správný chod společnosti.
Spravedlivá odměna za práci je základem a zdrojem prosperity. Vláda tento
nutný směr nastartovala a přes obrovský povyk opozice i prosadila. Podporu
rodičovského příspěvku. Podporu dětem, samoživitelkám, rodinám a
důchodcům.
Za několik měsíců budeme mít možnost srovnání. V minulosti se kartel
ničím podobným nezabýval. Naopak, mzdy stagnovaly a v logice
polistopadových vlád šlo o to, nabízet práci lidí, jejich talent, život a
čas co nejlevněji. Tak, aby zde mohly prosperovat globální firmy a levná
práce byla tahákem pro lákání investic.
Andrej Babiš ve své knize shrnuje věci, které jeho vláda prosadila. Lež!
Lži, výmysly, špína, propaganda.. Je to estébák, koblihář, komouš.. To
se ozve okamžitě, kdykoliv věcně upozorním, že díky konkurenci
politických subjektů došlo ke změně k nazírání na způsob, jakým jsou
realizovány veřejné zakázky. Srovnejte si ceny, za jaké se dnes staví
dálnice, nebo železniční koridory.
Srovnejte si způsob, jakým strany kryly rozkrádání během svého
vládnutí. Srovnejte jednání z dobře zdokumentované kauzy dotací ROP
Severozápad se způsobem, kdy Babiš okamžitě ukončil činnost problémové
pobočky ANO v Brně, v situaci, kdy se objevilo podezření z korupce.
Srovnejte si situaci v ostravské huti Liberty, kdy se vláda uprostřed krize
kolem Vrbětic rozhodla vyřešit a vyřešila problém kolem povolenek za
miliardy, odkloněných Guptou do Rumunska. Šlo o naprosto přesvědčivý
zásah ve prospěch domácího průmyslu, kdy vláda podpořila odboráře,
upozorňující na čachry s povolenkami v hodnotě miliard. Psalo se o zásahu
Babiše, Maláčové a Karla Havlíčka? Hrozbě vyvlastnění podniku ze strany
ministra Zaorálka, která rychle přivedla strany k jednacímu stolu?
Minimálně.
Bude nová vláda jednat ve prospěch domácího průmyslu stejně razantně?
Srovnejte si daňové výdaje. Babiš snížil daně o 436 miliard. Zahájil
investice do infrastruktury. Vláda připravovala masivní investice, 20 tisíc
projektů v hodnotě 8 bilionů korun. Investice do zdravotní péče. Do
sportu. Do životního prostředí, kdy se vyměnilo 100 tisíc kotlů;
zateplením prošly tisíce staveb. Zásadní změnou prošly exekuce.
Milostivé léto, které odstartuje za pár dní, může pomoci stovkám tisíc
lidí vybřednout z neuvěřitelného podvodu, jakým byl exekuční zákon.
Za souběžného neustálého ostřelování opozice a průběhu jedné
pseudokauzy za druhou.
Je to propaganda?
Ne, realita. Po celé roky od revoluce 1989 bylo Česko eldorádem firem, které
si s veřejných rozpočtů dělaly trhací kalendář. Za tiché spoluúčasti
politiků z kartelu. Dnes už to víme. Média s obrovským zpožděním nakonec
přinesla podrobné zprávy o tom, co dělo v ROP, OKD, ProMoPro, ve stovkách
kauz polistopadových vlád. Ale tato odhalení přišla pozdě.
U Babiše naopak média nepromeškala jediný den k ostřelování fungování
intencí jeho vlády.
Proč ten dvojí metr?
Samozřejmě, je v pořádku, že novináři pronásledují politiky. Ale proč
to nedělali už dříve?
A budou to dělat teď? Když se zalykají oslavami z „vítězství“?
𝗣ř𝗲𝗱č𝗮𝘀𝗻ý 𝗷á𝘀𝗼𝘁
𝗹𝗶𝗯𝘁𝗮𝗿𝗱ů
Teď budeme šťastně jásat, že se nám vrátila „demokracie“.
Vidím to poněkud skepticky. Jediné, co se reálně vrátí, tak extraktivní
režim vlády, vláda, která se překoná ve škrtech, zdražování a
vysávání populace. Na jejíž učinkování budou doplácet všichni. I ti,
kteří teď jásají.
V demokracii je nutné mít nejméně dvě stejně silné uskupení,
usilující o moc. To je realita. Teprve díky soupeření nejméně dvou
silných uskupení se do ohniska zájmu dostává občan. Pokud máte k
dispozici jen jeden blok politik, dříve či později dojde k distorzi
demokratických pořádků. Nenápadnému ovládnutí moci, proti kterému nelze
prakticky bojovat. Pokud má taková moc na straně i média, a co je horší,
nepřiznaně i veřejnoprávní, je zle. Což je přesně to, k čemu jsme se
dopracovali v minulosti a skončilo v roce 2017.
Nyní se radujeme, že bude odstaven politický konkurent kartelu.
Na stránkách Reflexu se objevují fotky Andreje Babiše ve vězeňském
oblečení.
Připravujete se zavírat politické konkurenty?
V pořádku. Jděte do toho.
Jen se poté nedivte reakci lidí.
Spousta lidí mi v debatách často vytýká, že používám slovo kartel.
Musím se usmát. Volební období 2017-2021 ukázalo, že mám pravdu.
Klíčové polistopadové strany se nakonec spojily do jednoho bloku – SPOLU.
Kartel přestal předstírat marketingovou diferenciaci a obul se do vyzyvatele
nejtvrdším a nejšpinavějším možným způsobem.
Ostatně, je to způsob, jakým si počínali, po celá léta od revoluce
1989.
Kartel představuje politiku, kdy líbivá hesla o demokracii, prosperitě,
načančané kongresy a uhlazená televizní vystoupení ukrývají pod povrchem
brutální mašinerii zla, usilující o moc, která se dá proměnit v trvalý
zdroj přísun zakázek, plynoucí z rozprodávání státu.
Nevěříte.
V pořádku. Není to ani měsíc, kdy se dali představitelé kartelu slyšet,
že uvažují o dalších privatizacích. Budvar. Česká pošta. České
dráhy. Je to víceméně jasné. To, co se naučili po revoluci a s úspěchem
realizovali po léta, se nejspíše zase vrátí.
Chcete to? Vaše volba.
𝗔𝗳é𝗿𝗮 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗻á𝘀𝘁𝗿𝗼𝗷
𝗽𝗼𝗹𝗶𝘁𝗶𝗸𝘆 𝗸𝗮𝗿𝘁𝗲𝗹𝘂
Jak se ukázalo, stejný počet lidí, kteří věří Babišoví, věří
agendě kartelu. Babiš je pro ně estébák. Defraudant. Příšerný otec.
Komunista. Oligarcha. Na jednoho člověka slušný výčet.
Nikoho ve skutečnosti nezajímá, že v těch jednotlivých halasně
propagovaných kauzách chybí rozuzlení. Dodnes chybí klíčový důkaz ze
spisu STB – vázací akt. Několikrát jsem vysvětloval, že stovky lidí,
vedených v archivech se domohly výmazu. A že tato praxe skončila až s
Andrejem Babišem. Kdyby opozice nebo právníci měli hlavní důkaz o
spolupráci, vázací akt, odstranili by Babiše během jediného dne. A já
bych jim i zatleskal. Čapí hnízdo? Povolební hit opozice, torpédovaný
médii od první vteřiny, beranidlo, které mělo spojit Babiše, miliardáře,
s rozkrádáním dotací, není vyšetřeno dodnes. Vyhozené květiny během
oslav Dne české státnosti, každodenní urážky Miloše Zemana, nátlak a
palcové titulky. Okázalé odcházení během státních aktů. Milion chvilek
v ulicích, dožadujících se rezignace Babiše, požadující odvolání
ministryně Benešové, které se zblamovalo samo a naprosto dokonale. Zajímá
dnes ještě někoho jádro sporu? Paní ministryně dodnes vykonává svůj
úřad poctivě a korektně. I když se Milion chvilek se naprosto dokonale
znevěrohodnil, poškodil vládu v kreditu, především u mladé generace. Pro
ně je Babiš nepřijatelný.
Aféry, jedna za druhou, pokračovaly až do poslední chvíle. Tak, aby Babiše
zasáhly na citlivém místě. Žalování Pirátů v Evropské unii. Obvinění
Jana Hamáčka během obskurní kauzy Vrbětice z velezrady. Velezrady ministra
vnitra ve prospěch Ruska? Neuvěřitelné, přesto v Česku běžné. Aféra
Babišova syna s loutkovodiči z pražské kavárny během volebního mítinku.
Nebo nejnovější aféra Pandora Papers, otevřená 5 dní! před volbami,
která poukázala na vlastnictví off-shorových firem Babišem před 9 lety.
Opět, jako v minulosti se s nastraženým prstem na spoušti čekalo do
nejposlednějších momentů volební kampaně. Tak, aby Babiš v televizních
debatách nebyl schopen připravit protiargumentaci a adekvátně reagovat.
Jednoduše, nefér. Trvale nefér.
Opět, až se celá věc vyšetří, patrně se zjistí dvě věci. Vlastnit
off-shore firmu je legální ve většině států a v době, kdy Babiš takovou
firmu vlastnil, podnikal. Nebyl v politice. Podle mě se takto kartel ale
střelil do vlastní nohy. Off-shore je noční můrou vlád na celém světě.
Pravdou je, že v kapitalismu platí jen obyčejní lidé, živnostníci a
běžné podnikatelé a firmy. Globální koncerny, globální investoři,
bohatí a ultrabohatí daně neplatí. Najímají si armády právníků, díky
kterým se daním dokáží úspěšně vyhnout.
Tohle je tolik proklamovaná slušnost a souboj vizí v podání českých
opozičních politiků.
Ale pojďme dál.
𝗖𝗼𝘃𝗶𝗱
Vládě Andreje Babiše zlomil vaz COVID. Ne, že by nebylo pravdou, že si
vláda počínala neobratně a často mizerně. Vládní orloj na postu ministra
zdravotnictví, chaos ve vyhláškách, zákonech, návrzích, postupech uvrhnul
zemi bezmála do stavu odporu. Když se k tomu přidá rozsáhlá
dezinformační kampaň, ke které můžeme svorně přiřadit jak domácí
aktéry typu Šmuclera a Pekové, tak nátlak opozice na rozvolnění, po
kterém následoval hrozivý podzimní nárůst a šíření nemoci, podivná
Fauciho prohlášení, tak nakonec i zvěsti o tajemné produkci koronaviru v
čínských laboratořích, není pak divu, že závěrečnou část kampaně za
očkování, která by virus pravděpodobně sprovodila ze světa, odmítlo
tolik lidí. Mají strach. Z vakcín, které narychlo vyprodukovaly
farmaceutické firmy, které jsou, spolu s jejich investory jediným a
neoddiskutovatelným vítězem téhle neblahé události. Covid zároveň
přinesl řadu nových otázek. Směrem k fungování společnosti. Otázek,
vztahujících se k imunitě lidského těla. K nastavení systému. K
organizaci práce. A nakonec, k logice fungování farmaceutických firem.
Kterým platíme, lidé a vlády ve všech státech světa, enormní
astronomické částky. Abychom nakonec zjistili, že jsme bezmocní, stejně
jako za časů španělské chřipky. A platit budeme dál. Volby, nevolby.
𝗖𝗼 č𝗲𝗸𝗮𝘁 𝗼𝗱 𝗙𝗶𝗮𝗹𝘆 &
𝘀𝗽𝗼𝗹?
Ti, kteří teď nadšeně jásají a slaví, netuší, že změna, která
přijde, je změnou k horšímu.
Která dopadne i na ně.
Ve společnosti se silně a nelítostně rozevřou nůžky mezi bohatými a
chudými. Znovu naroste nerovnost. Přijde drahota a škrty. Vláda Andreje
Babiše, která se díky výrazné spoluúčasti sociálních demokratů
zasadila o zlepšení postavení celých tříd, narovnání podvyživených
mezd, nyní nejspíše půjde od válu. Sociální bydlení? Dořešení
exekucí? Infrastrukturní projekty? Nová pracovní místa? Plošná podpora
kvality života?
Ne. Za několik let dosáhneme standardů západu. Placené školné. Drahé
studentské půjčky. Privatizované zdravotnictví. Nadstandardní placená
péče ve zdravotnictví, jejíž druhou stranou bude naprosto brutální
osekání výdajů pro širokou veřejnost. Osekání výdajů na sociální,
kulturní, sportovní a zájmové výdaje, podporované státem. Zaplatíte si
všechno, sami, z vlastní kapsy. A draze.
A kam ty peníze půjdou? Nikam. Utratí se za nesmyslné projekty, nebo se
rozkradou. Přesně tak, jak tomu bylo za porevolučních vlád.
Jediným pozitivem těchto voleb je fakt, že lidé si konečně uvědomí
podstatu věci.
Jsem možná jediným komentátorem, který se měsíc před volbami odmlčel.
Důvodem bylo mé vnitřní rozhodnutí, že nebudu zasahovat do rozhodování
lidí. Chtěl jsem, aby lidé na tohle všechno přišli sami.
Nemá smysl neustále donekonečna psát, argumentovat, vést komplikovaný
zápas z pozice nezávislého autora. Tyhle věci musí lidé pochopit sami.
Myslím, že volební výsledek Andreje Babiše tomu odpovídá. Ano
přesvědčivě vyhrálo rozdílem třídy. Podobně jako sociální demokracie,
SPD nebo komunisté bojovali sami za sebe. Volilo jej 27% lidí. Lidé, kteří
jej volili, na vlastní kůži nesou zátěž kapitalistického systému. Tu
nejtěžší část. A oceňují snahu vlády ulehčit jim život.
To, co je potřeba je, aby to pochopila i druhá strana společnosti.
Přesto budou vládnout Fiala a Pekarová. Spolu s Piráty. Chcete vládu
Pekarové a Fialy? Za asistence Rakušana? Tedy pražskou politickou
smetánku?
Dobře, v pořádku.
Máte další čtyři roky. Vyhráli jste. Gratulace. A teď jsem zvědav.
Možná, že za další dva až čtyři roky nám začnete dávat za pravdu.
Předchozí čtyři roky vlády Andreje Babiše versus 30 let vlád
polistopadových garnitur byla dostatečná doba pochopit, v čem vězí princip
politické konkurence. Co přinesla a do budoucna přinese. Pozoruji, že dnes
je situace jiná, než v roce 2017. Tehdy byl jakýkoliv projev proti kartelu
vnímán bezmála jako porušení svatého přikázání. Za čtyři roky, kdy
byli lidé častování a napadáni pro své názory, označováni politiky,
mluvčími, nebo významnými umělci za „hnědý a rudý póvl“, idioty,
kobliháře, byli vystaveni nátlaku, ostrakizaci, nekonečným urážkám..
Dnes pozoruji, že lidé se přestali bát. Vnímají politiky už ne jako
nedotknutelné osoby, jakési pomyslné správce jejich osudů, ale naopak, jako
úředníky. Jako lidi, kteří jim mají sloužit. Pracovat pro ně.
Tak je to v pořádku.
Stejně tak došlo k podstatné změně k apologetům politiky kartelu. K
různým iniciativám, neziskovkám, umělcům. Myslím, že lidé si
uvědomili, že ne každý, koho znají z obrazovky je nutně zastáncem jejich
přirozených práv a postavení.
Myslím si také, že lidé si budou moci velmi rychle srovnat způsob, jakým
jim politici skládají účty. Babiš to dělal každý týden. V tolik
vysmívaném vysílání Ahoj lidi skládal týden, co týden účet ze své
práce.
Jsem zvědavý, kolikrát bude premiér Fiala v neděli odpoledne lidem
referovat o tom, co vlastně dělá pro stát a pro lidi. Jsem zvědavý, kolik
novinářů bude se stejnou vehemencí, s jakou pronásledovali Babiše,
kontrolovat nově zvolenou vládu a alarmujícím způsobem upozorňovat na
jejich přešlapy. A kolik písničkářů a umjelců bude natírat při
každém špatném kroku příští vládní garnituru.
Pokud to tak bude, velmi rychle se sejdeme v názoru. A v jednom táboru. Ale
něco mi říká, že nastanou dvě věci.
𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸á 𝗰𝗲𝘀𝘁𝗮
První z nich je slovenská cesta.
Pokud jste si nepovšimli, Slovensko si nástup podobné vlády už odbylo.
Vládní slepenec progresivistických a proevropských stran, který vzešel z
demonstrací po zavraždění novináře Kuciaka dovedl slovenskou politiku na
pokraj agonie. Tento stav samozřejmě Slovensku nepřeji. Je výsledkem
dlouhodobé krize vládnutí, která vyústila v takto neblahý vývoj. Ze srdce
přeji Slovensku, aby našlo cestu a východisko z tohoto stavu.
U nás k této variantě míříme mílovými kroky.
Slepenec kartelu a STAN (Pirátů se zbaví obratem, předpokládám, mouřenín
splnil svou roli, mouřenín může jít) se rozhádá během roku až dvou. Jak
ukazuje příklad nejen Pirátů, které vykroužkovali lidé ze STAN, ve STANU
se pro změnu 31 starostů rozhodlo podpořit Spolu. Nejen Bartoš je generál
bez vojska. Ale i samotný Rakušan představuje velení, jehož koaliční
jednotky jsou už nyní nesourodé.
Odvažuji se tvrdit, že v případě slovenské cesty bude mít Fiala opravdu
nelehkou pozici.
Jsem zvědav, jak bude čelit situacím, které se na stát valí. Energetické
krize, krize v průmyslu, otřesy globálního trhu, zdražování, inflace.
Myslím si, že bychom spíše potřebovali rozhodné a schopné typy, ale je
těžké předjímat.
Ale nyní se můžeme „radovat“.
Očekávám, že většinu projektů, které nastartovala Babišova vláda,
jak je zvykem v této zemi, nová vláda skrečuje a shodí ze stolu. Jako
obvykle půjdeme ode zdi ke zdi. A „změna“ jen znovu dovrší chaos,
panující v institucích a úřadech.
Očekávám, že nová vláda kartelu bude chtít „trestat“ a postavit do
latě odpůrce. A že se zaměří i na své kritiky, nezávislá a
alternativní média, která trvale označovala jako proruská, pročínská,
dezinformační a bůhví jaká ještě. Na to se vysloveně těším a rovnou
se hlásím.
Jsem ten, kdo půjde nové vládě systematicky po krku.
Myslím si, že vláda nedovládne do konce.
Tento politický konglomerát, složený, ze 4, nebo 5 stran byl poháněn
touhou odstavit od moci politického konkurenta. Teď se to podařilo.
Nicméně, vnitřně nesourodý slepenec, spojený pouze nenávistí k
politickému konkurentu a atavismem pro další privatizaci je špatná
volba.
𝗞𝗼𝗻𝗲𝗰 𝘀𝗽𝗮𝘀𝗶𝘁𝗲𝗹ů
Přesto. Tyto volby mají jeden pozitivní aspekt. Tím je hořká zkušenost s
politickými trpaslíky, jak je označuje Miloš Zeman. Je možné, že právě
zkušenost z voleb 2021 bude určující. Je možné, že lidé přestanou znovu
a znovu vyhlížet obskurní spasitele z periferie politiky. Mizerné výsledky
různých uskupení, které bez výjimky propadly ve volbách a jejichž hlasy
budou chybět ve formování vlády dávají pragmatickou odpověď na otázku,
je-li možné prosadit nový politický subjekt a nový politický program.
Ano. Je to možné. Ale znamená to, že v něm musí existovat lidé, kteří
mají jasno o intencích fungování státu. Osy institucí. Ekonomiky.
Hospodářství. Bankovní soustavy. Dopravy. Armády. Zdravotnictví.
Školství. Kultury. Řízení regionů. Legislativy, to především.
Profesionálové, kteří znají chod státu, jeho pravidla. V životě něco
skutečného řídili a vybudovali. Dokáží se orientovat ve vedení resortů
a mají jasné, proveditelné a jasně deklarované ideje a návody, jak
chtějí stát vést. Za jaké rozpočty, za jakých podmínek financování. Za
jakých termínů a reálných výsledků.
Až na Trikoloru ani jediná z nových nebo marginálních stran a hnutí,
které se hlásily do parlamentu tuto zkušenost nemá. A právě tato
nezkušenost, často ryzí amatérismus je bohužel nepřekročitelnou hranicí
pro vstup do reálné politiky. Hezké logo, propagační materiály, sesmolený
program, plamenné projevy, statečná prohlášení v televizi nebo na
sítích. To nestačí. Česká politika se plně profesionalizuje. S politickou
konkurencí rychle roste potřeba skutečných profesionálů, schopných
obstát jak při řízení, tak při komunikaci. Na bázi denní znalosti
fungování resortů. Lidí, schopných poskytnout rozsáhlou analýzu
činnosti, zvládat vedení resortů nebo pozic po ose personál, technologie,
finance, mise, úkol, rozpočet.
Propad politických startupů ve velkém rozsahu musel dříve či později
přijít. Společnost se posouvá v evolučním vývoji a bude žádat
profesionály. Pro politické nadšence a dobrodruhy bude čím dál méně
místa.
𝗦𝗹á𝘃𝗮 𝘃í𝘁ě𝘇ů𝗺. Č𝗲𝘀𝘁
𝗽𝗼𝗿𝗮ž𝗲𝗻ý𝗺.
Přesto. Přeji vládě 100 dní pro úspěšnou konsolidaci. Pohodové
vyjednávání s prezidentem Zemanem. A úspěšný start. Vládu, schopnou
řídit stát potřebujeme.
Jsme demokratický stát.
Tedy platí. Sláva vítězům. A čest poraženým.
https://www.facebook.com/AndrejBabis/
1
1
1
2
