Sloužit Rusku s maskou vlastence. Žít jako snob a šířit buranství. To jsou paradoxy Tomia Okamury
Jeho strana je ještě více proruská a ještě více protievropská, než
jsou tradiční služebníci Kremlu z KSČM. Tomio Okamura je přitom mezi
našimi zastánci ruské oficiální verze výkladu světa jistě ten
nejbizarnější a do budoucna nejnebezpečnější.
Jeho program je přitom jednoduchý doslova jako facka. A vzniká podle
prostinké metody. Co řekne Vladimir Putin, to je prostě pravda. Putinovy
názory je přitom třeba vykládat jako projev toho nejryzejšího českého
vlastenectví. Že je to absurdní? Jistě, ale celkem to funguje.
Putin by uvítal náš odchod z Evropské unie, a tak Okamura hlásá, že
musíme z EU vystoupit. Putin považuje naše členství v NATO za projev naší
podřízenosti Američanům, Okamura tudíž šíří, že nás USA chtějí
ovládat.
Vladimir Putin má moc rád, když národy Evropy děkují Rusku za údajné
osvobození v polovině minulého století. Tomio Okamura tedy kráčí v čele
těch, kdo Rusům okázale děkují. A že výsledkem toho osvobození rozhodně
nebyla naše svoboda, to Okamurovi nevadí.
Protože Putin nesnáší západní styl parlamentní demokracie, dělbu moci a
její ústavní omezení, tak Okamura usiluje o zrušení senátu, brojí proti
Ústavnímu soudu, touží po zmenšení počtu poslanců a prosazuje vládnutí
pomocí referend. Působí to demokraticky, a je to přitom ve skutečnosti
děsivé ohrožení svobodné společnosti. Zvlášť v rukou politických
cyniků.
Je celkem jasné, že když někdo hlásá názory, jež jsou přes kopírák
shodné s oficiálními názory autoritářské a stále více fašistické
východní mocnosti, tak to nedělá zadarmo. Putinovo Rusko jen již slavné
štědrou podporou antievropských a antiliberálních stran po celé Evropě a
také podporou všech akcí, které rozkládají Západ. Vládci Kremlu si
postupně vytvořili v mnoha zemích své páté kolony z místních
kolaborantů a šíří cíleně celou Evropou hnědou vlnu takzvané identitní
politiky. Naivita části západní inteligence a levicové nadšení pro
předělávání světa a různé dobové módy jim přitom často nahrávají a
vytvářejí jim výhodné záminky pro „obranu tradiční kultury“ a
„národní identity“.
Tomio Okamura jistě našel jako podnikatel svůj zlatý důl.
V době, kdy upadá moc miliardáře Babiše, který v minulosti tolikrát s
Okamurou až nebezpečně souzněl, je třeba se maximálně soustředit na
nové hrozby pro českou demokracii a svobodnou společnost. Musíme se dobře
dívat a musíme v předstihu varovat.