Chlapec z intelektuální moskevské rodiny hrál s chlapci na dvoře fotbal
a nešťastnou náhodou rozbil míčem okno.
Rozzlobený domovník vyběhl ze suterénního bytu s koštětem v ruce a
rozběhl se za chlapcem. Chlapec běžel a přemýšlel:
„Proč jsem šel na dvůr, na co je mi tenhle pitomý fotbalový míč?
Pocházím z intelektuální rodiny, rád hraji na housle a čtu chytré knihy.
A já tu utíkám před nějakým hnusným správcem se smetákem. Kéž bych
žil na Kubě, neutíkal bych před domovníkem, ale povídal bych si s velkým
americkým spisovatelem Ernestem Hemingwayem.“
Právě v té době seděl velký americký spisovatel Ernest Hemingway ve
špinavé kubánské krčmě za sklenicí rumu a říkal si:
„Co tady dělám? Tohle místo je nechutné! Zpocené ženy a zpocení
černoši, horko, teplý rum, špína. Život mi proklouzává mezi prsty. Kéž
bych teď bych seděl v Paříži se svým přítelem, velkým francouzským
spisovatelem André Mauroisem, popíjel absint v kavárně na Montmartru,
obdivoval Eiffelovu věž a mluvil o literatuře...“
Ve stejné době seděl velký francouzský spisovatel André Maurois v
kavárně na Montmartru, popíjel levné víno a přemýšlel:
„Zatracená Paříž... Děvky, ulepené stoly, nekonečný a otravný
šanson... Ta ošklivá Eiffelovka, ta špína na ulicích a smrad... Kéž bych
teď mohl sedět v Moskvě s velkým ruským spisovatelem Andrejem Platonovem,
pít vodku a mluvit o literatuře...“
A právě v té době běžel v Moskvě velký ruský spisovatel Andrej Platonov
s koštětem přes dvůr za chlapcem z moskevské intelektuální rodiny, který
omylem rozbil míčem okno, a myslel si:
„Já ho doženu - já ho kurva zabiju!“