Svoboda projevu
Handyside v. Spojené království (5493/72) byl případ, o kterém rozhodl Evropský soud pro lidská práva v roce 1976. Jeho závěr obsahuje slavnou frázi, že:
Bod 49 rozsudku
„[S]voboda projevu [...] představuje jeden ze základních
pilířů demokratické
společnosti a jednu ze základních podmínek pro její vývoj a seberealizaci
každého
jednotlivce.
S výhradou omezení je použitelná nejen na „informace“
nebo „myšlenky“, které jsou
příznivé nebo jsou považovány za neškodné či lhostejné, ale také
na
ty, které uráží, šokují nebo
znepokojují; takové jsou požadavky pluralismu,
tolerance a snášenlivosti, bez nichž neexistuje „demokratická
společnost“.
Článek 10 chrání nejen podstatu vyjádřených myšlenek a informací, ale i
formu,
ve které jsou sdělovány.“
(Handyside proti Spojenému království, 1976 nebo Obeschlick proti Rakousku,
1991)
CASE OF HANDYSIDE v. THE UNITED KINGDOM
(Application no. 5493/72)
JUDGMENT
STRASBOURG
7 December 1976
https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22}
https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra_uploads/1510-FRA_CASE_LAW_HANDBOOK_SK.pdf

