Amerika, američané, americké zvyky
Dlolouho diskutovaná dohoda o "Síle Sibiře 2" (POS2) - rozsáhlém projektu plynovodu, který má přečerpávat plyn ze západní Sibiře do Číny přes Mongolsko - se stala symbolem jednostranných a poněkud zneužívaných vztahů mezi Čínou a Ruskem od začátku války na Ukrajině. Pro Moskvu to není dobrá zpráva.
Před nedávnou návštěvou Si Ťin-pchinga v Rusku Putin odvážně oznámil, že dohoda o ropovodu je připravena k podpisu, a předčasně ji označil za "dohodu století". Si, nedojatý takovou přehnanou horlivostí, však odmítl cokoli podepsat. V oficiálních prohlášeních, která Xi během jednání učinil, se o POS2 neobjevuje vůbec žádná zmínka. V závěrečném společném komuniké se zklamaný Putin zmohl pouze na komentář, že je třeba ještě pracovat "na studii a schválení".
Právě v tomto kontextu bychom měli číst Siova slova na rozloučenou s Putinem - věštecká a zlověstná -, která se týkala "nadcházejících změn, jaké tu nebyly sto let", které "můžeme společně prosadit". Pozorovatelé Číny tato slova rozebírají do poslední nuance, ale je celkem jasné, že Si se stavěl do role vůdce, který nominálně stojí po Putinově boku, revizionistického útoku na liberální světový řád.
Vizí Pekingu ke stému výročí Čínské lidové republiky v roce 2049 je globální triumf "plně rozvinuté, bohaté a mocné Číny". To nebude zahrnovat sdílení moci s chaotickou ruskou kleptokracií. Čím usilovněji bude Si zaměřovat své úsilí na uskutečnění "čínského snu", tím neúprosněji bude jeho politický a ekonomický nátlak směřovat proti Putinovi a Rusku a tím slabší a závislejší budou oba.
Siovy revizionistické cíle zahrnují zahlazení hanby za historické územní ztráty. Zavedl komunistickou autoritu v Hongkongu, usiluje o to na Tchaj-wanu a nepochybně má stejné ambice i v případě 600 000 km2 - třikrát většího území než Velká Británie -, které carské Rusko v letech 1858-60 na základě Aigunské a Pekingské smlouvy vyrvalo z kontroly Mandžuska oslabeného opiovou válkou. Tato oblast zahrnuje i části Sibiře, z níž by Putinova tolik opěvovaná dohoda o ropovodu vytěžila zdroje, které by prodala Číně.
Vzhledem k tomu, že režim Komunistické strany Číny odvozuje velkou část toho, co vydává za "legitimitu", z těchto revanšistických kampaní, připadá mu platit Putinovi za sibiřské zdroje jako vykupovat rodinné stříbro od zlodeje. Stejně tak Peking pohlíží na ztrátu mongolských zemí, vzhledem k zásadní roli Sovětského svazu při odtržení Mongolska od zbytků čínské moci na počátku 20. století.
Přeshraniční hospodářská činnost nepočetných čínských komunit na Sibiři, včetně Chabarovska a Vladivostoku, již mlčky oživuje historické čínské nároky na tento na suroviny bohatý a vysoce strategický region. Čínští gangsteři již po desetiletí pašují cenné sibiřské zdroje zpět do Číny přes propustnou hranici - často ve spolčení s ruskými zločinci. Jedná se o jasné porušení ruské svrchovanosti.
Putinův katastrofální útok na Ukrajinu možná odvedl jeho pohled daleko od 4 200 km dlouhé ruské hranice s Čínou spolu s mnoha tisíci vojáky, kteří by ji měli střežit, ale Číňané zůstávají soustředění. Si Ťin-pchingovy zero-sum ambice na "velké omlazení Číny" se krok za krokem vnucují na ruské půdě.
Zdroj: “Xi Jinping’s plan to annex Russian territory is there for all to see".
1
