Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Konec Putinova impéria může být náhlý:

Odborníci pád sovětského impéria nepředpověděli. Ani jeho vládci. Miliony lidí ho svrhly tím, že prolomily uzavřené hranice a vzepřely se tomu, co se dříve zdálo být nepřemožitelnou silou státu. Při zpětném pohledu se to zdá nevyhnutelné. Ale pro většinu lidí to bylo v té době nepředstavitelné - dokud se to skutečně nestalo.
Zdá se, že tento vzorec je téměř neměnný, ať už jde o pád vzdálených říší, nebo o revoluce uvnitř jednotlivých států. Nikdo nečekal, že Francouzská revoluce přivede Ludvíka XVI. ke gilotine. Nikdo nečekal, že povstání vyšší třídy v Palermu v roce 1848 obrátí celou Evropu vzhůru nohama. Kdo si myslel, že sebevražda pouličního obchodníka v Tunisku v roce 2010 může způsobit totéž arabskému světu? Německá říše se zhroutila v roce 1918 jen několik měsíců po skončení první světové války. Přestože z druhé světové války vyšlo vítězně, francouzské a britské impérium se začalo rozpadat právě v době, kdy Paříž a Londýn plánovaly nová koloniální partnerství. V 70. letech 20. století, kdy se zdálo, že revoluce jsou na spadnutí - ale nebyly -, zkoušeli sociologové předpovědní modely. Možná, že kdyby se podařilo určit bod zvratu v nespokojenosti lidu nebo hledat varovné příznaky "zklamaných očekávání", bylo by možné předvídat politický kolaps nebo mu zabránit. To se však nikdy nepodařilo. Lenin, který o těchto věcech něco věděl, poskytl vodítko: "nestačí, aby nižší třídy odmítly žít starým způsobem, je nutné, aby také vyšší třídy nemohly žít starým způsobem". Státy - dokonce i středověké a raně novověké státy, jako byla Francie Ludvíka XVI - obvykle dokážou porazit vnitřní nesouhlas. Davy házející kameny měly jen malou šanci proti mušketam a kartáčovym střelam a ještě menší proti slznému plynu, vodním dělům a tankům. Aby tedy státy a říše selhaly, obvykle potřebují vnější sílu, která nejen podkope jejich prestiž a schopnost zastrašovat, ale oslabí i jejich represivní schopnosti. Ve většině případů se jedná o vojenské selhání. Někdy je účinek jasný a přímý, jako když ruské a německé impérium padlo v letech 1917 a 1918 v důsledku toho, že jejich vlastní vojáci odmítli bojovat a opustili své vládce. Někdy je spíše nepřímý, jako když si Britové uvědomili, že po vyčerpávající válce již nemohou vládnout obrovskému, rozmanitému a stále méně ochotnému impériu. Indický viceroy lord Wavell dospěl v roce 1946 k závěru, že "již nemáme zdroje, a myslím, že ani potřebnou prestiž a důvěru v sebe sama". Francouzům trvalo déle, než k tomuto závěru dospěli, a pak to byla neochota odvedených vojáků a jejich rodin bojovat ve válce v Alžírsku na počátku 60. let, která ukončila vize o trvalém francouzském imperiálním "společenství". Ve všech těchto případech nebyla rozhodující úplná porážka nebo fyzické zničení ozbrojených sil, ale pocit, že boj nelze vyhrát nebo že nebude trvat dlouho. Vojáci a policisté nebudou dobrovolně riskovat své životy ani svou budoucí kariéru pro ztracenou věc a zdiskreditovaný režim. Přijde okamžik, často velmi náhlý, kdy se ukáže císařova nahota a hra se změní. Řečeno Leninovou frází, vládci "nejsou schopni" pokračovat jako dosud. Zdá se, že Rusko je zjevně na této cestě: kdy však může nastat okamžik pravdy? Tímto si již prošlo. V roce 1917 bylo mocné impérium osudově oslabeno Německem a v roce 1989 tvrdostí studené války. Dvakrát zemřelo, ale brzy se vzkřísilo v jiné podobě, pod jiným císařem, i když velké kusy (pobaltské státy, středoasijské kolonie, východoevropské závislosti) chyběly. A nyní? Urychlí Putinův pokus o znovudobytí části impéria jeho definitivní zánik? Čína je tu proto, aby si vyzvedla asijská državy ktere ztratila v 19. století, a uzemni nároky si činí i Japonsko, Turecko a další země. Nejlepší šanci na lepší budoucnost by ruský lid měl jako postimperiální demokratický národní stát, který by odmítl imperiální ambice Putina a jemu podobných. Padlé impérium nicméně zanechává dlouhý stín. Část může být pozitivní, jako v případě římského impéria (a mohli bychom si myslet, že i britského): jazyk, kultura, zákony, infrastruktura a instituce. Ale také nevyhnutelně zanechává chaos, násilí a boj o moc. Neexistuje žádný bezbolestný výsledek.

Prelozeno z https://news.yahoo.com/end-putin-empire-could-sudden-180000649.html