Já trpěla v okamžiku, jak k nám přitáhli..nechovali se jako ostatní
hosté, hned drze ,, davaj " a že chce to či ono, jako by to byli nadlidé,
arogantní, drzí a ještě opilci první ligy. Našli se i slušní, ale těch
bylo opravdu málo. A ty vzpomínky na rok 68 mě neustále nutí jen k pláči,
v Praze jsme to pocítili všichni. Od té doby tím národem pohrdám.
Ukrajinci v Německu se domnívají, že se skopčáci kvůli nim budou učit
ruský, ničeho si neváží, neznají slovo pokora a to nepíšu o diskriminaci
v 69. roce, nezapomínám a karma pracuje pro každého z nas 



