Takovehle zvasty se dnes ozývají v mainstream (levicovem) tisku:
Fašistická vlna v Americe i na celém světě se zvedá. Mnoho Američanů se v něm topí. Donald Trump vede v předvolebních průzkumech pro rok 2024 nad prezidentem Bidenem. Republikánští fašisté jsou připraveni Bidena obžalovat z neexistujících "zločinů", aby odvedli pozornost amerického lidu a delegitimizovali jakékoli budoucí pokusy pohnat prezidenta [toho predchazejiciho] k odpovědnosti za své skutečné zločiny proti demokracii a právnímu státu. Jak ukazují průzkumy veřejného mínění a další opatření, roste pocit a téměř hmatatelný pocit strachu a zoufalství, že v americké společnosti a kultuře je něco zásadně rozbité. Země se navíc nachází na pokraji propasti, kdy se bude opakovat situace z roku 2016, kdy profesionální chytráci a vědátoři ze zpravodajských médií a politické třídy tvrdili, že je nemožné, aby se Trump stal prezidentem kvůli "charakteru" Američanů a "institucím" a "systému" - a pak se to stalo a ti samí lidé byli ten večer v televizních zprávách odfláknutí a šokovaní tím, jak moc se mýlili.
Zpravodajská média a další elity se bohužel nepoučily z mnoha chyb, které udělaly v roce 2016, a pokračovaly v nich i během Trumpova prezidentství. Až na to, že nyní jsou věci ještě horší a vážnější, protože Trump oznámil, že má v plánu stát se diktátorem a že byl vybrán "bohem" a "Ježíšem", aby se stal příštím "prezidentem".
Pro ty z nás, kteří po celou dobu trumpocénu [ctyrech let Trumpovy adinistrativy] bijí na poplach před sílící fašistickou vlnou a národním ohrožením, je to všechno velmi vyčerpávající. Nebylo nám nasloucháno. Narazili jsme na velký odpor těch, kterým se snažíme pomoci, přesto vytrváváme. V mnoha ohledech si připadáme, jako bychom my, hlasatelé alarmu a další prodemokratické hlasy, byli záchranáři, kteří se snaží zachránit tonoucího. Takové chvíle jsou pro záchranáře velmi nebezpečné, protože tonoucí, který je iracionální a posedlý panikou, je může oba zahubit.
Na zastavení trumpismu a dalších neofašistů zbývá necelý rok a to může být dost času - ale jen tehdy, pokud ho nyní chytře využijeme k organizaci a protiútoku s jasnou strategií pro dlouhodobé vítězství. Prodemokratičtí Američané musí také odmítnout pokušení, které se zrodilo ze zoufalé touhy po nějakém vítězství v těchto temných časech, zaměnit omezená taktická vítězství na státní a místní úrovni za strategická vítězství na celostátní úrovni (porážka Trumpa a následné válcování Republikánské strany a "konzervativního" hnutí a s nimi spojených institucí a donátorů, kteří po desetiletí usilují o konec multirasové pluralitní demokracie). Oba typy vítězství budou nezbytné, ale nemůžeme si je plést s tím, že jsou stejné nebo nějak rovnocenné.
Kromě toho je jedním z nejdůležitějších poučení, které je třeba si v této době krize demokracie osvojit, to, že mýtus americké výjimečnosti nás nezachrání. Místo toho se prodemokratičtí Američané musí poučit z jiných zemí, míst, národů a dob, jak se bránit fašismu a autoritářství a podobným politickým formacím a jak je porazit.
Pokud tohle není deklarace cíle vlády jedné strany, tak vskutku nevím,
co to je. 





