Amerika, američané, americké zvyky
Dopis jedné známé a velmi uznávané osobnosti.:
Informace o datech Přehledů stránky · Soukromí · Smluvní podmínky ·
Reklamy · Volby reklamy · Cookies · · Meta © 2024
Příspěvky
Jakub Vágner
teooSpsdrn
3
g
6at1cu
9
.
um3t683
:
g
23i7gc0
2
l
d
5
82u
e
n
m
v
g
a6
l
528
a
1
h
·
Poděkování za obrovskou podporu
Dopsal jsem své novoroční zamyšlení a dal ho přečíst své mamince,
která seděla u stolu opodál. Zajímal mě její názor. Radila mi celý
život a vždy mi byla oporou. Dočetla a pouze se zeptala, zda se nebojím.
Začala mi popisovat dobu, kdy se osobní názory a pravda netolerovaly a byly
tvrdě trestány. Já ji pamatuji už jen mlhavě, jsem 81 ročník, ale tu
dlouhou frontu, kterou jsem s ní jako dítě stál na tři banány, si stále
ještě pamatuji. Zeptal jsem se své maminky, zda by na mě byla hrdá, kdybych
se bál říkat pravdu… Řekla “nebyla” a já do světa pustil text,
který mnoho z vás četlo.
Moc dobře jsem také věděl, co mi hrozí a tak se i stalo. Některá média
se okamžitě snažila pošpinit mé jméno, překrucovat můj text i myšlenky
a podsouvat vám lži, proč a za jakým účelem jsem tento text napsal. Snad
jsem měl kandidovat i za nějakou z politických stran:-). Jenže tentokrát se
bulvární plátky přepočítaly. Podcenily totiž tu vůbec největší sílu.
Sílu vás lidí.
U stovek komentářů pod jejich vlastními texty jim naprostá většina lidí
naložila velikou bídu. Mám obrovskou radost, že jsme stále ten národ,
který si lži a křiváctví líbit dlouhodobě nenechá. Přesně tak, jak to
říkával můj dědeček.
A o čem že jsem to vlastně psal? Snažili se mě vlákat do jejich
rusko-ukrajinské pasti, o které já ale vůbec nepsal. Psal jsem o lidech,
kteří do Evropy utíkají před příkořím v jejich vlastních zemích a
člověk by tak zcela logicky očekával, že budou s pokorou vděčni za
přijetí a pomoc. Pevně doufám, že většina těchto lidí opouštějících
své domovy to takto vnímá. Stejně tak jako mnozí Češi a Slováci, kteří
historicky emigrovali kupříkladu do Spojených států. Tedy emigranti,
kteří následně neměli vůbec snadný život. A kromě toho, že se museli
velmi ohánět, aby se uživili, tak museli respektovat zákony a kulturu
hostitelské země. Stejně tak mohli vždy lidé emigrovat i do Evropy. Proč
by také ne, pokud budou pracovat a dodržovat zákony té dané země, jsou
vítáni. Je to vlastně dost jednoduché. Na návštěvě se také nechováme
tak, jako kdyby nám “dům hostitelů” patřil… Tedy milý emigrante
jakékoliv národnosti, barvy pleti a pohlaví. Pracuj, nauč se řeč země ve
které chceš žít, dodržuj zákony země, která tě živí, nezapaluj auta
na ulicích, nerozbíjej obchody, nevytvářej kriminální gangy a nečiň
násilí na lidech. Pokud tak budeš činit, můžeš být jakékoliv
národnosti, pleti a pohlaví, ale budeš trestně stíhán. Stejně jako
kterýkoliv jiný občan a nebude to mít nic společného s rasismem ani
xenofóbií. Věř si v jakého boha chceš, uctívej víru, ve které jsi
vychován, ale respektuj a netrestej víru lidí kolem sebe. Pak jsi vítán.
Zní to alespoň trošku logicky? Snad ano. Pak ale nerozumím tomu, proč by
měla Česká republika jen setinou riskovat to, že se zde budou odehrávat
stejné nepokoje jako v Anglii, Francii a bohužel už i Německu. Každý
slušný a pracující emigrant je vítán. Díky svým cestám po celém
světě totiž vím, že i v zemích s tou nejhorší možnou pověstí najdete
většinu lidí s dobrým charakterem.
Moc vám děkuji za tak obrovskou podporu, kterou jste mi v minulých dnech
prokázali! Nesmírně si toho vážím a slibuji, že svůj hřbet nikdy
neohnu. Nejsem žádný politik, nejsem v žádné politické straně, nenechám
se nikým koupit ani zastrašit. Jsem to jen já, obyčejný kluk s pomyslnou
slávou, která dnes je a zítra být nemusí. Jedno ale vím. Jsem hrdý Čech,
občan České republiky s pro ní otevřeným srdcem a nevidím na tom vůbec
nic špatného. A vy všichni se nebojte, přátelé. A až vyjde další
článek o tom, jak mě většina lidí odsoudila, tak tady máte důkaz. Je to
vaše pomyslné “hlasování” o tom, jak si přejete, aby naše země v
budoucnu vypadala. Respektive jak by vypadat neměla. Jo, a v žádné
politické straně nikdy nebudu:-). Je totiž fajn mít svou hlavu. Tedy hlavy a
hřbety vzhůru, přátelé. Váš Jakub
