Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Odpoveď přesně taková, jaká se dala očekávat. Otázkou je tu však co je horší, zcela bezduvodné barbarstvi, nebo nelidskost poháněná touhou po pomstě. Ja předpokládam ze tobě to je zcela jasné.

Takže ty opravdu, když dostaneš po pravé papuli, nastavíš levou? Pak nejsi Američan!

Měli jsme historickou šanci ukázat, že jsme lepší. Místo toho jsme se degradovali na stejnou úroveň.

Ja doufam ze lidi jako ty je u vas vetsina.

To právě vůbec nevím.

To doufáš marně!

Češi vypálili nějakou německou vesnici? A zapálili stodolu, do které nahnali chlapi starší 15 let?

Reizenhein.

Něco podobného se tam dělo?:
Nefilmoví hrdinové Krušných hor v dramatickém roce 1938

Potom přišel květen 1938! V noci z dvacátého na jednadvacátého mne vzbudilo bouchání kolegy Honzy Vodenky. Prý je vyhlášena pohotovost. Rázem jsem byl na nohou. Popadl jsem karabinu a vzal si sebou všechen svůj majetek – náhradní prádlo a sbírku poštovních známek, na kterou jsem byl jako každý začátečník-filatelista náležitě hrdý. Na oddělení na nás čekal náš vrchní Cervan. Měli jsme obsadit s lehkým kulometem bojové stanoviště nad obcí a ještě pokácet záseky na hraničních přechodech. Zvládli jsme to jen díky v naší obci, na rozdíl od některých sousedních vesnic, početným německým antifašistům, kteří nám přispěchali ochotně na pomoc… Úryvek ze vzpomínek dozorce pohraniční finanční stráže Antonína Stacha z Kryštofových Hamrů Moje žena rychle sbalila kufry, vzala kočárek a děti – syn měl tři roky a dcera devět měsíců – a šli jsme přes město na nádraží.

Vejprtští Němci nám plivali do kočárku, nadávali ženě do českých sviní, řvali z oken. Šel jsem s pistolí v jedné ruce a s granátem v druhé. Kolega Jakubka s puškou uzavíral náš smutný pochod. Byl jsem vzteky bez sebe, pistoli jsem křečovitě svíral v ruce. Ženu jsem i s kočárkem strčil do vagónu, zabouchl dvířka a sbohem. Neměl jsem potom o nich dlouho zprávy. Později jsme se setkali v Seči u Chrudimi… Úryvek ze vzpomínek dozorce pohraniční finanční stráže Julia Zeina z Vejprt 26. září 1938 Státní policejní expozitura Hora Sv. Šebestiána hlásí: Dnes v 01.35 hod. byl proveden útok na celní úřad Reizenhein – byla vystřelena dávka 10 – 15 ran z kulometu nebo kulometné pistole a hozeno 6 ručních granátů, které vybuchly, budova je nepoškozena, útočníci uprchli.

Krušné hory – syrový kraj, který tvoří staletou historickou krajinu mezi Čechy a Saskem – mají také syrovou historii, jejíž součástí je i dramatický rok 1938. Právě strážcům této hranice z pohraničních praporů Stráže obrany státu Kadaň a Most je věnována tato kniha autorů, kteří se této problematice věnují již řadu let. Četné dobové fotografie, dokumenty i vzpomínky pamětníků z jednotek Stráže obrany státu ve východním Krušnohoří v roce 1938 nabízejí čtenáři mnohem hlubší pohled na osudovou křižovatku našich národních dějin než kdysi populární filmové drama „Uloupená hranice“ režiséra Jiřího Weisse z roku 1947, které bylo natočeno právě v Krušných horách...

Spravedlnost není pomsta. S Němci se měl provést řádný soud a ne každému, kdo je Němec, automaticky zabavit majetek a vyhostit je. Habermannův mlýn je ukázkou toho, jak se Češi chovat neměli. Podle všeho, první vlna odsunu Němců, byla vykonána tak, jak to mělo být. Až v druhé vlně docházelo k zbytečnému zabíjení Němců, na tom prý ale měli dost velký podíl partyzáni.