Tys to zjevně vůbec nepochopil :-))))
V tomto případě se nejedná a ekonomii nulového součtu - dotyčnému bude
umožněno nahromadění dostatečného bohatství na jeho život až do smrti
klidně bez práce, ale po dosažení určité, dost vysoké hranice bohatství,
už si bude moci vybrat jen mezi užíváním si života za to co má s
případným průběžným doplňováním na tu hranice při jeho osobní
spotřebě (která dá vydělat druhým - např. při cestování dopravcům,
ubytovatelům, cateringům, atd atp - co utratí a o co poklesne jeho bohatsví
pod MB, to si může zase doplnit ze zisku svých firem), nebo lépe zaplatí
své zaměstnance a nechá vydělat je a nebo to prostě dá/rozdá na účely a
těm, kterým sám bude chtít. Marx to měl úplně jinak - jedněm vezmu
druhým dám tak, aby měli všichni stejně. to přeci není vůbec podstata
toho, co píšu - naopak, stát by ti teoreticky bral třeba jen 15 % daně jako
každému jen na základní potřeby státu, bez neziskovek, dotací,
přeplácených státních parazitů, atd atp. Alternativně by vše fungovalo
zčásti jako dnes, ale Muskovi by nikdo nebránil být nejbohatším, jedním z
nejbohatších lidí svtěa, a rozhodně by ho nikdo "nereguloval" jako chtěl
Marx - tedy NIKDO BY MU NIC NEBRAL, sám by si určil, kam kolik na co dá,.

Copak tohle uz neexistuje ve forme
progresivne rostoucich dani z prijmu a zdanovani korporatnich zisku? Kde ten
samy prijem je zdanovany 2x - jednou ho plati podnik a podruhe jeho majitel.
Uvedom si, ze stat muze prerozdelovat jenom penize, ane ne ekonomickou
prilezitost. K usili muze cloveka prinutit pouze hlad, nebo bič. Většina
lidí na možnost sami si pomoci sere. Ti, kteří ji dokáží rozpoznat a
využít, jsou velmi vzácní.

