"Majorita lehkého i těžkého průmyslu byla soustředěna v pohraničí, v
takzvaných Sudetech, a většina podniků byla v držení německých občanů
nebo bank. Češi vytvářeli asi jen 20 až 30 % celkového průmyslového
výstupu."
A že jsme si po 1866 nedokázali vydupat větší autonomii je jistě taky
jen náhoda. Jen proto, že u nás byla drtivá většina průmyslu neznamená,
že jsme taky nebyli bandou vořežprutů.
"„Rakousko-Uhersko nemělo budoucnost. Přežívalo z českých daní,"
upozorňují historikové. Většina daní z českých zemí končila totiž ve
Vídni. Právě to byl také jeden z důvodů odporu politických a
podnikatelských špiček českého národa.
Správní systém v Předlitavsku a vlastně v celé habsburské říši byl
přísně centralisticko-byrokratický. To se týkalo také odvádění daní.
Přitom právě daně z vyspělých českých zemí držely při životě
chřadnoucí monarchii, například co se týká tehdy - a dnes asi také -
velice nepopulární spotřební daně, tak české země platily 63 % této
daně z celého Předlitavska.
„V českých zemích se tedy vyvářely hodnoty, ale jejich výnos byl
většinou investován jinde, třeba na velkorysou přestavbu Vídně. Na to se
nesmí zapomínat, když se dnes obdivuje secesní Vídeň z doby císařství.
Bez peněz z českých zemí by nevznikla," říká historik Petr Prokš z
Historického ústavu Akademie věd ČR."
Ani daňový výnosy jsme si nedokázali udržet.