Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Skutečné emoce a city se vždycky projeví, ty nejdou nijak zakrýt, rozhodně ne dlouhodobě. Je celkem snadné poznat, že je úsměv umělý nebo že pozitivnost je křečovitá.

Pri uprimnem usmevu se smeji i oci, proste cely oblicej.... pri povrchnim usmevu se roztahne jenom huba.

Když nechci aby někdo viděl že se směju nebo si dělám srandu a směju se tomu lesknou se mi oči a ústa lehce spulim.

Přesně tak, podle různých znaků včetně i "řeči těla" nebo intonace hlasu lze vypozorovat skutečné duševní rozpoložení člověka. To dovedeme instinktivně, resp. podprahově.

Já když vypravim vtip jak ho říkám už se směju,nejen vtipu,ale sobě a predstavuji si reakci komu to říkám.

Moc to pitvas ! Kdyz te potkam, pozdravim a usmeju se, tak nepoznas nic.

Já když tě potkám ani nestihnu pozdravit,jdu klapky na očím vnitřně si říkám v myšlenkách srandu nějakou a nepostrehnu tě pokud o tebe neškobrtnu.

A to je ten rozdil v povaze mezi Americany a vami ! Americane jsou velice pratelsky i k osobam ktere neznaji zvlast zde na Jihu USA! Lide se bezne zdravi kdyz se minou, je to zvyk a nikomu to neuskodi.

nejlepším projevem lásky je ta zeď, co tam stavíte, že?
ne že bych vám zrovna tohle vyčítal, naopak,

u nás na vesnicích se lidé také zdraví. ve městech ani u vás. notabene těch milionových

Jsem také přátelský jsem extrovert,ale když jdu po ulici jsem ducha nepřítomen.

Takhle při sekundové interakci samozřejmě ne. Když to uděláš dobře, tak to nepoznám.

Kdyz to nekdo neumi, da se rozdil poznat, ale kdyz te od malicka uci se usmivat, rozdil nepoznas.

Každý mi říká proč se mracis a já že se nemracim že se směju,ale vnitřně.

vsadím botky, že bych tě ošálil v obou směrech

Americani to maji vymaknute, je velice tezke poznat rozdil.

To jo, to je pravda. Ale právě to je Evropanům cizí.