Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Zdravotní pojištění v České republice je daň, která je součástí jednoho ze tří pilířů sociálního zabezpečení vedle státní sociální podpory a sociální pomoci. Zdravotní pojištění slouží pro případ nemoci, kdy se pojištěnci hradí potřebná zdravotní péče v rozsahu stanoveném zákonem. Je postaveno na principu povinné přerozdělovací platby odvedené z výše příjmu, principu svobodné volby zdravotní pojišťovny a principu povinnosti být pojištěn.
Zdravotní pojištění v České republice se opírá o tři základní principy: všeobecnost, povinnost a státní záruku garance.
Všeobecností se rozumí, že účastníky pojištění jsou všechny osoby s trvalým bydlištěm v ČR nebo osoby zaměstnané ve společnosti se sídlem na území ČR, a že tedy tento systém není pouze jen pro některé konkrétní kategorie osob, jako je tomu u jiných součástí systému sociálního zabezpečení (např. důchodové pojištění, jež je primárně zaměřené na lidi ekonomicky neaktivní, jimiž jsou např. lidé v důchodovém věku).
Účast není projevem vůle subjektu, tedy povinnost je stanovena tak, že účast subjektu na této součásti sociálního zabezpečení vzniká povinně, na základě zákona.
Státní zárukou garance je myšleno, že stát stanovuje právní rámec veřejného zdravotního pojištění, upravuje podmínky a povinnosti subjektů a také bere zodpovědnost za fungování a plnění veřejného pojištění. Tato skutečnost je prováděna subjekty oddělenými od státu, které hospodaří jako samostatné jednotky s prostředky zdravotního pojištění a které jsou reprezentovány zdravotními pojišťovnami. Základem systému je Všeobecná zdravotní pojišťovna, zřízená zákonem č. 551/1991 Sb.,která má oproti jiným zdravotním pojišťovnám výhradní postavení, kdy v případě platební neschopnosti VZP zaručuje uhrazení nákladů poskytnutých hrazených služeb po vyčerpání prostředků rezervního fondu státní rozpočet České republiky ve formě návratné finanční výpomoci.
Existují tři přístupy placení zdravotního pojištění:

komerční přístup – každý platí dobrovolně sám za sebe bez spoluúčasti státu (např. USA),
financování ze státního rozpočtu – přerozdělování příjmů z daní a příspěvků na sociální zabezpečení (např. Velká Británie),
všeobecné pojištění – ekonomicky aktivní obyvatelé hradí přímo (zdravotní pojištění) nebo přes jiné daně (státní pojištěnci) i pacienti (spoluúčast) (např. Česko).

Základní vlastností všeobecného zdravotního pojištění je povinná občanská účast. Při vyloučení části občanů z procesu veřejného zdravotního pojištění by mohlo dojít k poklesu úrovně poskytované zdravotní péče. Vyloučení například vysokopříjmové skupiny občanů kvůli hrazení komerční zdravotní péče z vlastních zdrojů by mělo totiž za následek snížení příjmů do fondu všeobecného zdravotního pojištění. V současném veřejném zdravotním systému vzniká povinnost účasti na veřejném zdravotním pojištění všem občanům bez rozdílu a možnosti vlastní volby. Další vlastností všeobecného zdravotního pojištění je skutečnost, že jeho poplatník odvádí pojištění ve výši podle svého příjmu, nikoliv podle svého zdravotního stavu a rizikovosti pro pojišťovnu.
Věcným rozsahem veřejného zdravotního pojištění myslíme péči poskytovanou s cílem zachovat případně zlepšit zdravotní stav pojištěnce. Zdravotní péče je v zákoně vymezována dvěma způsoby: pozitivně - tedy jsou vyjmenovány jednotlivé druhy péče hrazené na účet veřejného zdravotního pojištění a také negativně - tedy vyjmenování činností, které hrazené nejsou. Pozitivní variantu je vymezena v §13 odstavci 2 a 3 zákona o veřejném zdravotním pojištění a je následující:
léčebnou péči ambulantní a ústavní,
pohotovostní a záchrannou službu,
preventivní péči,
dispenzární péči,
odběr tkání nebo orgánů určených k transplantaci a nezbytné nakládání s nimi,
poskytování léčivých přípravků, prostředků zdravotnické techniky a stomatologických výrobků,
potraviny pro zvláštní lékařské účely,
lázeňskou péči a péči v odborných dětských léčebnách a ozdravovnách,
závodní preventivní péči,
dopravu nemocných a náhradu cestovních nákladů,
dopravu žijícího dárce do místa odběru a z tohoto místa, do místa poskytnutí zdravotní péče související s odběrem a z tohoto místa a náhradu cestovních nákladů,
dopravu zemřelého dárce do místa odběru a z tohoto místa,
dopravu odebraných tkání,
posudkovou činnost,
prohlídku zemřelého pojištěnce a pitvu, včetně dopravy,
zdravotnická péče související s těhotenstvím a porodem dítěte.

Negativní definice dle §15 zákona o veřejném pojištění mezi nehrazenou zdravotní péči uvádí:

vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v osobním zájmu a na žádost fyzických osob nebo vyšetření, prohlídky a jiné výkony provedené v zájmu právnických osob, v jejichž zájmu není zachovat nebo zlepšit zdravotní stav pojištěnce,
prohlídky vykonané na žádost soudu, státního zastupitelství, orgánů policie ČR,
výkony akupunktury,
čtvrtý výkon v rámci mimotělního oplodnění,
léčivé přípravky a potraviny pro zvláštní lékařské účely, pokud Státní ústav pro kontrolu léčiv rozhodl nepřiznat úhradu.

Dále § 15 uvádí, že ze zdravotního pojištění se nehradí (a nebo je hrazeno jen za určitých podmínek), zdravotní výkony uvedené v příloze č. 1 tohoto zákona.

Veřejné zdravotní pojištěníJe povinné jak v ČR tak v EU. Toto pojištění musí odvádět každý zákonem stanovený plátce. V rámci EU platí princip jednoho pojištění – tzn. pokud je osoba pojištěncem v jiném státě EU, pak nemůže být (až na výjimky) zároveň pojištěncem i v ČR.

Výše pojistného je 13,5 % z vyměřovacího základu. Nicméně zdravotní pojištění se musí odvádět alespoň z minimální mzdy (§ 3 zákona). Pokud je tedy vyměřovací základ zaměstnance nižší než daná minimální mzda, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Pokud má zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je ale vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.
V České republice si zdravotní pojištění platí zaměstnanec (4,5 %) i jeho zaměstnavatel (9 %). Zaměstnanec má jako vyměřovací základ pro platbu zdravotního pojištění hrubou mzdu 72násobek průměrné hrubé mzdy v národním hospodářství.Za zaměstnance se z pohledu veřejného zdravotního pojištění považuje osoba, které plynou nebo by měly plynout příjmy podle zákona o daních z příjmů.
atd.atd. Zde je uveden zbytek, například za koho stát platí ono povinné zdravotní pojištění..
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdravotn%C3%AD_poji%C5%A1t%C4%9Bn%C3%AD_v_%C4%8Cesku