Rozcestník >> Společnost a komunity >> Amerika, američané, americké zvyky

Ať se snažíš sebevíc, ten hnus okecat nelze!

Jsem asi tak posledni, kdo by se zastaval komunistu, po tom, co prozila moje rodina , urcite ne. Presto si myslim, ze nebyl komunista jako komunista , deti z komunistickych rodin mely tezke se dopracovat k jinemu nazoru, nez mely jejich rodice, vim od lidi, kteri tu dobu zazili, jak nektere deti se svijely na zemi a srdceryvne plakaly, kdyz zemrel Stalin. Proste uverily svym rodicum, na tom neni nic divneho. Nekterym to dlouho trvalo, nez se presvedcily, ze to vse , co hlasaji je vlastne lez, pak odsuzovaly sve rodice a stavalo se, ze oni je vyhodili z domova. Zrejme Pavlovi slo v zivote vsechno snadne, neprozil na vlastni kuzi zadne ustrky a tak poslouchal tatinka a maminku nadale. Pozdeji zacal treba pochybovat, ale bylo nebezpecne hlasat jiny nazor a tak drzel nadale pusu, kdyz mu nabidli funkci predsedy, bylo to kladne ohodnoceni a tak neodmitl. Treba uz v te dobe pochyboval a kdyz prisla prilezitost, vystoupil. Jsou samozrejme i jine moznosti, ale jelikoz jsem takove znala , tak vim, ze to bylo dost komplikovane.

madam... přijďte mne pobavit i příště... nyní musím odejít, ale už se těším na Váš další zábavný příspěvek...

Ano, tak nějak to u nás vypadalo, ovšem s tím, co "vyprodukoval" za svůj dospělý život v době komunismu, kandidovat v zemi, kde je komunismus považován za zlo (to oprávněně) na prezidenta, to chce opravdu silný žaludek!