Dnešní Třešnička™ bude melancholická. Srpen 1968 je pro nás datum, které se neodpáře. Noc, kdy „spřátelené armády“ přejely hranice a my jsme se probudili do země obsazené tanky. Sověti tomu říkali „internacionální pomoc“, my tomu říkáme okupace. V únoru 2022 slyšeli totéž Ukrajinci: řeči o „denacifikaci“ a „ochraně ruskojazyčných“, ale realita byla prostá; invaze a pokus o zlomení národa. Stejné lži, stejné pásy, jen v jiných kulisách. Proto má pro nás ruská agrese na Ukrajině tak hořce povědomý tón. Víme, co znamená, když přijde tank se slovem „bratrství“ na věži. Znamená to ztrátu svobody, znamená to násilí a roky temna. A právě proto se nedivme, že Ukrajina odmítá kompromisy o vlastní existenci. My jsme se naučili, že kdo jednou ustoupí před tanky na vlastním náměstí, ten si jejich stín ponese po celé generace.






