Tohle tvrzení („Hitler byl vyroben a donucen k válce zájmovými
skupinami z USA a Británie“) je oblíbená konspirační interpretace, ale
historický výzkum ukazuje složitější realitu:
Co je na tom pravda:
Po 1. světové válce byla německá ekonomika v krizi. Vysoké reparace,
hyperinflace (1923) a hospodářská deprese (1929) vytvořily prostředí, ve
kterém radikální hnutí, jako NSDAP, mohla získat podporu.
Zahraniční kapitál (zejména z USA) skutečně proudil do Německa v 20.
letech, hlavně přes tzv. Dawesův plán (1924) a Youngův plán (1929). Cílem
bylo stabilizovat německou ekonomiku, aby mohla platit reparace Francii a
Británii.
Některé americké a britské firmy (Ford, General Motors, Standard Oil,
IBM, atd.) měly obchodní vztahy s Německem i po nástupu Hitlera k moci.
Nešlo ale o „tajnou dohodu“, spíš o klasický byznys, často i na hraně
etiky.
Co je zkreslené:
Hitler nebyl „uměle vyroben“ ani přímo dosazen cizinci. K moci se
dostal legálně v roce 1933, když NSDAP vyhrála volby díky domácí
podpoře.
Žádné důkazy neexistují, že by vlády USA či Británie chtěly, aby
Hitler rozpoutal válku. Naopak – politika appeasementu (ústupků v Mnichově
1938) byla motivována snahou válce zabránit, ne ji vyvolat.
Hitler a nacistické vedení měli vlastní ideologii a cíle (expanze na
východ, antisemitismus, revize Versailles). Nebyli loutkami, ale aktéry.
Shrnutí:
Ano, část německého hospodářského růstu v meziválečném období
byla umožněna zahraničními půjčkami a investicemi.
Ano, velké firmy z USA a Británie s Německem obchodovaly i během
nacismu.
Ale neexistuje důkaz, že by Hitler byl „vyroben“ a „donucen“ k
válce těmito státy. To je spíš konspirační zjednodušení složité
reality.