Írán je Trumpův Vietnam. Nebo spíš Waterloo
10. dubna 2026
Útok na Írán je Trumpovou největší a možná i osudovou chybou. Ve své válce totiž nedosáhl žádného strategického úspěchu. Dostal se namísto toho pod enormní tlak domova i světa. Každá cesta ven bude pro Trumpa vším jen ne vítězstvím.
Podle The New York Times a dalších médií se Trump nechal přesvědčit
izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, že útok má smysl a přinese
převážně pozitiva.
Proti útoku byl zejména viceprezident J. D. Vance.
Trump však ignoroval i varování amerických výzvědných služeb, že
vpád může vyústit do rozsáhlých útoků Íránu na sousední země a
uzavření Hormuzského průlivu. Což by mohlo vyvolat globální ekonomickou
krizi.
Írán nebyl pro USA přímou hrozbou a na americkou veřejnost částečné
zničení jeho vojenské infrastruktury za cenu obrovských nákladů velký
dojem nedělá. Úspěchem, který by mohl pomoci i stále méně populárnímu
Trumpovi, by byla výhradně rychlá změna režimu, nebo jasné důkazy, že
byl eliminován íránský jaderný program.
Když už se USA do vojenské akce po boku Izraele nechaly vtáhnout, chtěla
nemalá část americké veřejnosti vidět jasný časový plán a seznam
strategických cílů, po jejichž dosažení vojenské angažmá skončí.
Místo toho se ovšem dočkala neustálého kličkování Bílého domu a
rozporuplných prohlášení Trumpovy administrativy.
Sám Trump přitom postupoval obvyklým způsobem: předčasným vyhlašováním
vítězství či velkohubými prohlášeními o naprostém zničení toho či
onoho Íránce. Opakoval, že jelikož Izrael a USA zabily většinu vrcholných
představitelů Íránu, není snadné najít v Íránu partnery pro
vyjednávání. A když o vyjednávání začal mluvit, nedokázal říct, s
kým vlastně USA vyjednávají.
Největším Trumpovým problémem se pak stala íránská blokáda
Hormuzského průlivu, jež uvrhla globální ekonomiku do chaosu, který se
následně obrátil v politický tlak na Trumpa.
Americký prezident hledal příčiny rostoucího chaosu na trzích s ropou a
plynem, jakožto i na akciových trzích. Zkrátka tak, jak je to u něj zvykem
— jinde než u sebe. Obvinil spojence ze Severoatlantické aliance, že
Spojeným státům nepomohly, ačkoliv NATO je obranným uskupením. Nemluvě o
tom, že USA útok na Írán se spojenci dopředu nekonzultovaly.
Je sice pravda, že zákaz mezipřistání amerických letadel na letištích v některých zemích NATO mohl být Bílým domem považován za projev extrémní neloajality, ale přispěl k tomu zase především Trump. Kdyby se před útokem na Írán pokusil vytvořit nějakou alianci ochotných, mohl čelit menší kritice, že porušuje mezinárodní právo.
Nyní se ukázalo, že USA nejspíš samy otevření Hormuzského průlivu zajistit nedokážou, pokud nenasadí pozemní síly. Což by ovšem vyústilo do nemalého počtu padlých Američanů — s velmi negativními politickými důsledky pro Trumpa a celou Republikánskou stranu.
Je už pozdě i na vyhlášení vítězství, „jaké historie
nepamatuje“, v podobě rychlého ukončení vojenských operací. Proto, že
uzavření Hormuzského průlivu by mělo nadále negativní dopady i na
americkou ekonomiku. Ač jsou totiž USA soběstačné v těžbě ropy a plynu,
ceny těchto komodit se určují na globálních trzích. Navíc některé
suroviny, jako je potaš, musí i USA dovážet ze zemí v Perském zálivu.
A pro Trumpa je katastrofální především začínající rozpad podpory i ze
strany jeho hnutí MAGA. Někteří jeho skalní příznivci mezi předními
komentátory dokonce nyní volají po jeho odstranění z funkce. Nepromyšlený
útok na Írán dle nich způsobil nejenom ekonomické potíže, ale vzhledem k
Trumpovu stále více zkratovitému jednání, může gradovat až do
globálního konfliktu.
Trump už politicky přežil leccos, daří se mu zametat pod koberec i politickou výbušninu jménem Epsteinovy složky. Írán se ale může stát jeho politickým Waterloo. Neexistuje už totiž žádné dobré řešení, přičemž americký prezident pod rostoucím tlakem zjevně ztrácí poslední zbytky kontroly nad svými rozhodnutími a činy.
Další informace k danímu viz odkaz (link):
Za mne:
Ano, ano, ano. Velmi dobře popsaná realita, kterou TACO, rovněž i zde
Václav a i Spock nemohou pochopit.
Nicméně pochopí na podzim, kdy uvidí na vlastní oči a uslyší na vlastní
uši výsledek voleb, kde díky tomu, koho si GOP zvolila do vedení, se tato
strana otřese v základech a bude to její náraz do zdi, který zapříčiní
další a další porážky u voleb na mnoho let.


