Varování
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
Berte na vědomí, že jejich přítomnost ovlivňuje kvalitu komunikace a neodpovídá standardům slušného vyjadřování.
Podívej se co píšeš..... a co jsi napsal.... )))
Od roku 1962 jsem pracoval v Aero Vodochody na vyrobe Mig-21.
V kvetnu 1969 jsem tam koncil
Uvedl jsi, že to byla na tři roky jenom praxe v rámci toho učiliště? Ne. Pokud to byla praxe, nepracoval jsi tam (nebyla to práce na pracovní smlouvu), jenom to byla tvá praxe, nic víc. A napsal jsi něco o vojně? Ne, to až teprve, když jsem na to rovněž poukázal.
Kdyz jsi nastupoval, ja se po 10 letech v New Jersey stehoval do Texasu.
Tak jsi tady dlouho nepobyl. 2 roky po vojně jsi odjel.
Jak jsi to udělal?
Tak z logiky věci, do jara 1969 byly otevřené hranice. Mnoho lidí uteklo.
Vashek už vysvětlil. Hranice otevřené samozřejmě nebyly, bylo jen lehčí dostat povolení vycestovat.
Po Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa zůstaly hranice Československa krátce relativně prostupné – lidé mohli odjíždět na Západ poměrně snadno ještě několik měsíců.
Zásadní zlom přišel na podzim 1969. Do té doby (zhruba do září–října 1969) bylo možné legálně vycestovat, i když se podmínky postupně zpřísňovaly. Poté, v rámci nástupu tzv. „normalizace“, stát cestování výrazně omezil:
zavedly se výjezdní doložky (povolení k vycestování),
bylo potřeba devizové přísliby,
mnoho lidí už povolení vůbec nedostalo.
Od roku 1970 už byly hranice de facto znovu „uzavřené“ pro běžné
občany.
Shrnutí:
➡️ Relativně otevřené hranice: srpen 1968 – podzim 1969
➡️ Výrazné uzavření: od konce roku 1969 / začátku 1970
Moji rodiče si tu dobu velmi dobře pamatují.
Byly stále uzavřené. Bylo jen dostupnější získání povolení vycestovat za určitých podmínek.
Po invazi vojsk Varšavské smlouvy (21. srpna 1968) došlo krátkodobě k
výraznému uvolnění režimu na hranicích.
V té době bylo relativně snadné vycestovat – i proto vznikla silná
emigrační vlna (desítky tisíc lidí odešly).
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/vyjezdni-dolozka-hranice-zapad-ceskoslovensko-komunismus_1912041240_aur
Toto „okno“ ale netrvalo dlouho:
už v roce 1969 začal stát přijímat opatření proti emigraci (např.
vládní nařízení č. 114/1969 Sb.).
https://www.odpovedi.cz/otazky/do-kdy-byli-po-srpnove-okupaci-68-otevreny-hranice-nez-je-definitivne-uzavreli#utm_source=chatgpt.com
na přelomu 60. a 70. let (cca 1969–1970) došlo k opětovnému uzavření
a technickému zabezpečení hranic (signální stěny, přísnější
režim).
Jinými slovy:
největší „otevřenost“: srpen 1968 – cca první polovina 1969
od 1969/1970: rychlé utažení a návrat k tvrdé kontrole (normalizace)
1969, 3 tydeni dovolena na pozvani od sestry me tehdejsi manzelky. Zapomeli
jsme se vratit.
Tenkrat po srpnu 68 povolovali po dobu 1 roku vyjezd na zapad na navstevu
pribuznych s platnym pozvanim.
To ani nevím, že v tu dobu byl tak volný přeshraniční režim. Mělo to i tak přísná pravidla, rozhodně nebyla hranice otevřená.
Hranice nebyli otevrene, akorat jsi do srpna 69 mohl na pozvani vycestovat.
Na pozvání ty jsi předpokládám tehdy letěl do USA. Ano, to tak bylo. Já píši o pozemní hranici s Rakouskem, kde to bylo po okupaci 1968 až do podzimu 1969 poměrně lehké se dostat. Uteklo tak mraky lidí. Oni nejprve do Rakouska, poté byli nějakou dobu v utečeneckém táboře a čekali, jaká země je přijme. Míra (snowbird) to tak měl a měla to tak i sestřenice mojí mámy. Vyšla jim Kanada a letenku jim platila co vím, tehdy církev, myslím tehdejší kardinál Beran v tom hrál roli. To otevřené okno bylo jenom po okupaci 1968 nějak do podzimu 1969, Václave.
Nebylo to tehdy opravdu přísné, tu chvilku po okupaci 1968 do roku
1969.
Mnoho lidí uteklo tehdy. I sestřenice mámy tehdy utekla do Kanady. Do dnes
tam vlastní farmu (v Quebeck), od roku 1990 je tady, ale do Kanady sem tam
lítá, bavil jsem se s ní loni na pohřbu mé tety (mámy sestry). Ona má
dvojí občanství (české a kanadské).
No a v té době utekl i jeden co sem chodí na chat, je to snowbird.(Míra)
Tak o tom jsem nikdy neslysela, povolovali na studijni pobyt, mlade lidi na pozvani, ale tak maximalne na 3 tydny a uz vubec ne manzelsky par, pousteli penzisty, ponevadz doufali, ze zustanou venku a ztrati narok na penzi. Na takovy studijni pobyt byl i Vclav Klaus a plno komunistu, bezny student se na studijni pobyt nedostal, kazdy zajemce byl prokadrovany a jak se neco naslo, byl konec s pobytem.Poznala jsem nekolik takovych komunistu, kteri pobyvali na studijnim pobyte v Americe, pak zustali venku a meli samozrejme naskok proti obycejnym uprchlikum , ponevadz uz meli reference z USA a meli zkusenosti, nehlede na jazykove vybaveni.
Je to tak, opravdu. Po okupaci 1968 tu chvilku do roku 1969, než začali utahovat šrouby to šlo. Uteklo mraky lidí tehdy. Poté v době normalizace to už bylo těžší. A o mnoho. Hodně lidí poté to řešilo tak, že když dostali a to byli pouze ti šťastnější povolení na dovolenou do Jugoslávie, tak mnozí jeli pod Bělehradu na rakouskou ambasádu, kde jim rakušané povolili návrat přes Rakousko. Museli však doma vše nechat,aby to nebylo nápadné a i na té dovolené tam to museli dělat velmi opatrně. No a když jim rakušané udělili to povolení (bylo jim jasné určitě proč ho chtějí), tak jakmile se dostali do Rakouska touto cestou, tak požádali o politický azyl. Takto to udělali rodiče manželky BenzOntaria (Zbyňka), co chodí taky sem na chat. Té jeho manželce bylo 12 let, když takto utekla s rodiči. BenzOntaria ji znal jako malou, potkal ji v Českém Brodě až po revoluci 1989 a odešel tam s ní do Kanady až v roce 1991, brali se ještě tady.
