Socialismus je spolecenska doktrina zalozena na predpokladu že člověk
nemá právo existovat sám pro sebe, že jeho život a práce nepatří jemu,
ale společnosti, že jediným ucelem jeho existence je jeho služba
společnosti a že společnost s ním může nakládat, jak se jí zlíbí, v
zájmu toho co považuje za svoje kolektivní dobro.
Jedna ze zakladnich vlastnosti socialismu je odpiraní vlastnických práv
jednotlivce; v socialismu je vlastnické právo (které je právem užívání a
nakládání) svěřeno "společnosti jako celku" (kolektivu), přičemž
výroba a distribuce (a profit) je řízena státem (vládou).
Socialismus může být nastolen silou, jako v SSSR, nebo hlasováním, jako
v nacistickém (nacionálně socialistickém) Německu. Stupeň socializace
může být úplný, jako v Rusku, nebo částečný, jako v Anglii. Teoreticky
jsou tyto rozdíly povrchní a prakticky jsou jen dočasne. Základní princip a
konecny cil je ve všech případech stejný.
Údajne cíle socialismu vzdy byly odstranění chudoby, dosažení
všeobecné prosperity, pokroku, míru a lidského bratrství. Skutecne pokusy
vsak vzdy skoncily děsivým neúspěchem - děsivým, tedy pokud je motivem
socializmu blaho lidí.
Místo prosperity přinesl každé zemi, která se o něj pokousela,
hospodářské ochromení a/nebo kolaps. Míra socializace byla mírou
katastrofy. Dusledky se podle toho lišily.
Mezi principy, politikou a praktickými výsledky socialismu - a principy,
politikou a praktickými výsledky jakékoli historické či předhistorické
tyranie - není žádný rozdíl. Socialismus je pouze totalita vetsiny -
absolutizmus bez pevné hlavy, otevřený k uchopení moci ze všech stran,
jakýmkoli bezohledným šplhounem, oportunistou, dobrodruhem, demagogem nebo
lumpem.
Uvažujeme-li o socialismu, nenechme si namluvit jeho podstatu. Pamatujme že
neexistuje zadna dichotomie mezi "lidskymi právy" a "vlastnickymi právy".
Žádná práva nemohou existovat bez práv vlastnických. Protože hmotné
majetky jsou vytváreny umem a úsilím jednotlivých lidí k jejich vlastni
obžive, pokud výrobce nevlastní výsledek svého úsilí, nevlastní ani
svůj život. Popírat vlastnická práva znamená proměnit lidi v majetek
vlastněný státem. Kdo si nárokuje "právo" na "přerozdělování"
bohatství vyprodukovaného jinými, nárokuje si "právo" zacházet s lidmi
jako s movitým majetkem (dobytkem - pozn. prekladatele).
Když člověk bere do uvahy to zoufalé úsilí statisíců lidí, kteří
se snaži[li] uprchnout ze socialistickych zemí Evropy pred padem Zelezne
opony, utikat přes ploty ostnatého drátu a pod palbou kulometů, nemůže
věřit, že socialismus v jakékoli své podobě je motivován dobročinností
a snahou dosáhnout blahobytu lidí. Žádný logicky uvazujici clovek nemuze
ignorovat tuto historickou zkusenost.
Socialismus není hnutí lidu. Je to hnutí intelektuálů, které vzniklo,
je vedeno a řízeno intelektuály, které jej vyneslo z jejich akademickych
věží ze slonoviny (ivory towers) na krvavá pole praxe, kde se spojili se
svými spojenci a vykonavateli: zločinci.
Socialisté měli na své straně jistý druh logiky: je-li kolektivní
oběť všech všem morálním ideálem, pak chtěli tento ideál zavést v
praxi, zde a na této zemi. Argumenty, že socialismus nebude a nemůže
fungovat, je nezastavily: altruismus také nikdy nefungoval, ale to lidi
nepřimělo, aby se zastavili a zpochybnili ho. Takové otázky může klást
pouze rozum - a rozum, jak oni slyseli ze všech stran, nemá s morálkou nic
společného, morálka leží mimo oblast rozumu, žádnou racionální morálku
nelze nikdy definovat.
Omyly a rozpory v ekonomických teoriích socialismu byly znovu a znovu
odhalovány a vyvraceny, v devatenáctém století i dnes. To však nikoho
nezastavilo a nezastaví: nejde o otázku ekonomie, ale morálky.
Intelektuálové a takzvaní idealisté byli odhodláni socialismus uskutečnit.
Jak? Tím kouzelným prostředkem všech iracionalistů: nějak.
Mezi komunismem a socialismem není zádný rozdíl, kromě prostředků k
dosažení téhož konečného cíle: komunismus navrhuje zotročit lidi silou,
socialismus hlasováním. Je to pouze rozdíl mezi vraždou a sebevraždou.Jak
"socialismus", tak "fašismus" zahrnují otázku vlastnických práv. Právo na
majetek je právo na užívání a nakládání s ním. Rozdíl v těchto dvou
teoriích je v tom ze socialismus zcela popírá právo na soukromé
vlastnictví a prosazuje "svěření vlastnictví a kontroly" společnosti jako
celku, tj. státu a fašismus ponechává vlastnictví v rukou soukromých osob,
ale přenáší kontrolu nad majetkem na vládu.
Vlastnictví bez kontroly je oxymoron, jelikoz znamená "vlastnictví" bez
práva jej užívat nebo s ním nakládat. To znamená že občané si
ponechávají odpovědnost za držení majetku, aniž by z něj měli jakékoli
výhody, zatímco vláda získává všechny výhody bez jakékoli
odpovědnosti. V tomto ohledu je socialismus poctivější z obou teorií.
Říkám "poctivější", nikoli "lepší" - protože v praxi mezi nimi není
žádný rozdíl: obě vycházejí ze stejného kolektivisticko-státistického
principu, obě popírají individuální práva a podřizují jednotlivce
kolektivu, obě předávají živobytí a životy občanů do moci všemocné
vlády - a rozdíly mezi nimi jsou jen otázkou času, stupně a povrchních
detailů, jako je výběr hesel, jimiž vládci klamou své zotročence.
Nacisté svou politiku obhajovali a země se nebouřila, přijala nacistickou
argumentaci. Sobečtí jedinci mohou být nešťastní, říkali nacisté, ale
to, co jsme v Německu zavedli, je ideální systém, socialismus. V
nacistickém užití se tento pojem neomezuje na ekonomickou teorii; je třeba
jej chápat v základním smyslu.
"Socialismus" pro nacisty znamenal princip kolektivismu jako takového a jeho
důsledek, státismus, a to ve všech oblastech lidského konání, mimo jiné i
v ekonomice."Být socialistou," říká Goebbels, "znamená podřídit já
tobě; socialismus znamená obětovat jednotlivce celku." Podle této definice
nacisté praktikovali to, co hlásali.
Praktikovali to doma a pak i v zahraničí. A nikdo nemůže tvrdit, že
neobětovali dost jednotlivců.
Ayn Rand - “The Monument Builders, And The Virtue of Selfishness"
V této diskuzi se objevují odkazy a příspěvky obsahující vulgarismy.
3
