V CSSR bylo tech vycuranych opravdu hodne.
Ale nijak moc se jim nedivim. Ve skutecnosti nekterym lide slo o vsechno. O
slusnou praci. Nekde i o zivoty. Vzdelani jejich deti nebylo na poslednbim
miste!
Bylo to tak daleko ze jsem neznal svoje pribuzenstvo ziji ve stejnem mestecku.
Kuii jejich stryci memu otci kteremu hozilo za jeho partyzanceni za valky a
sokolstvi zatceni a zil na zapade, A tak se nas zbytek rodiny stranil. Druhy
stryc mel male hospodarstvi a tak byl vystehovan neznamo kam, proste zimizel v
komancovskem propadlisti! Deda vlasnil pohostinstvi celkem malou restavraci
kterou mu vzaly a tak i on mel dost jine zkusenosti s komancema nez vetsina znas
ma.
A tak ucitele z druheho konce rodiny by za komancu nemohly nikde ucit ani jejich
deti studovat.
Odboj proste vice mene nebyl! Ti kterych se tyhle komunisticke zverstva primo
netykaly nevedely nebo nechtely vedet. A prost sly s rezimem.
Ani pozdeji to nebylo moc jine. Z destiktek mojich kamosu znam jen jednoho ktery
se neohnul.
Ostani prezivaly jak mohly. Kolik znich sportovalo v Dukle? Tyhle lidi sly s
proudem.
Chcani do vetru se nevyplaci.
Zajmave je ale videt jak rychle se ti samy lide dokazaly preorientovat.

