Shadow_of_Krak:
Rozhodnutí prezidenta Jimmyho Cartera vyjednat převod Panamského průplavu
na Panamu bylo velmi diskutované, ale nešlo o to, že by se ho prostě
„vzdali zadarmo“. Zde je několik klíčových bodů, které je třeba vzít
v úvahu:
Historické souvislosti:
Panamský průplav byl vybudován a provozován Spojenými státy na
základě smlouvy podepsané s Panamou v roce 1903. Tato smlouva však byla
kontroverzní, protože mnozí Panamci ji považovali za nespravedlivou a
odrážející americký imperialismus. V polovině 20. století vzrostla
nespokojenost s americkou kontrolou průplavu, což vedlo k protestům a
násilnostem, včetně smrtelných nepokojů v roce 1964. Tyto události
vyvolaly tlak na uzavření nové dohody.
Carterova smlouva:
V roce 1977 podepsal prezident Carter s panamským vůdcem, generálem Omarem
Torrijosem, dvě smlouvy:
Smlouvu o Panamském průplavu: Panama získala kontrolu nad průplavem po
roce 1999.
Smlouva o neutralitě: Smlouva o průplavu: zaručovala, že průplav
zůstane otevřený a neutrální pro mezinárodní lodní dopravu, přičemž USA si ponechaly právo jej v případě
potřeby bránit.
Důvody převodu:
Globální vztahy: Ponechání jednostranné kontroly nad průplavem
představovalo riziko přetrvávajícího napětí s Panamou a dalšími
latinskoamerickými zeměmi, které by mohlo poškodit zahraniční vztahy
USA.
Ekonomické faktory: V 70. letech 20. století strategický a ekonomický
význam průplavu klesal a díky novějším způsobům přepravy (např.
supertankery) ztrácel na významu.
Praktické řízení: Řízení průplavu bez místní spolupráce bylo
stále obtížnější.