Dvě chyby, které způsobily válku na Ukrajině
Robert Service tvrdí, že ruská invaze na Ukrajinu byla důsledkem dvou
obrovských strategických chyb. První z nich se stala 10. listopadu, kdy USA a
Ukrajina podepsaly Chartu o strategickém partnerství, která potvrzovala
americkou podporu právu Kyjeva usilovat o členství v Severoatlantické
alianci. Díky tomuto paktu je pravděpodobnější, že Ukrajina nakonec
vstoupí do NATO - což je pro Vladimira Putina nepřijatelná vyhlídka. "Byla
to poslední kapka," říká pan Service. Okamžitě začaly přípravy na
takzvanou speciální vojenskou operaci Ruska na Ukrajině.
Čtyřiasedmdesátiletý Service je zkušený historik Ruska, emeritní
profesor na St.Antony's College v Oxfordu a spolupracovník Hooverova institutu
ve Stanfordu. Je autorem životopisů Lenina, Stalina a Trockého. Poslední
dílo, vydané v roce 2009, vyvolalo hněv zarytých trockistů po celém
světě za to, že jejich hrdina sdílel s Leninem a Stalinem mnoho základních
myšlenek o "státu teroru jedné strany a jedné ideologie". Pan Service
říká, že si stále "zahrávají" s jeho heslem na Wikipedii.
Listopadová dohoda dodala váhu volnějším ujištěním, kterých se
Ukrajině dostalo na summitu NATO o pět měsíců dříve, že členství bude
pro zemi otevřené, pokud splní kritéria aliance. Pan Service tyto kroky
charakterizuje jako "chaotické selhání" Západu, který Ukrajině nabídl
povzbuzení v otázce NATO, ale zjevně nepřemýšlel o tom, jak takový
tektonický posun směrem od Moskvy dopadne u Putina. "Nebylo učiněno nic, co
by Ukrajince připravilo na negativní reakci, které se jim dostane."
Koneckonců, říká pan Service, Ukrajina je "jedním z horkých míst v
mentálním vesmíru Vladimira Putina a do něj se nezatouláte bez jasné
představy, co budete dělat dál". Západ to ví přinejmenším od roku 2007,
kdy ruský vládce pronesl na Mnichovské konferenci o bezpečnostní politice
projev, který byl podle slov pana Service "vztekem proti tomu, aby Ukrajina kdy
vstoupila do NATO". Chystal se odstoupit z funkce ruského prezidenta (aby se
stal na čtyři roky premiérem), "takže to byl jeho poslední lví řev v
džungli". Když se v roce 2012 vrátil do funkce prezidenta, dal opět jasně
najevo, že "otázka Ukrajiny a NATO není předmětem jednání".
V červenci 2021 napsal esej, v níž invazi předpověděl. Pan Service v
něm shrnuje, že "víceméně platí, že Ukrajinci a Rusové jsou jeden
národ". Pan Putin to řekl už mnohokrát předtím, "ale ne tak hněvivě a
úderně - a emotivně".
Pana Putina štve, že Ukrajina usiluje o připojení k Západu - a nejen
proto, že ji chce mít za satelitní stát. Nemůže si také "dovolit nechat
žít sousední slovanský stát, který má byť jen náznak demokratického
vývoje. Jeho ruský lid by mohl dostat nebezpečné nápady".
V důsledku invaze, která začala 24. února, "se USA začaly
vzpamatovávat", říká pan Service. "Ale nemyslím si, že by se americká
diplomacie v roce 2021 zahalila slávou."
Druhou strategickou chybou bylo Putinovo podcenění soupeřů. "Pohrdá
Západem a tím, co považuje za západní dekadenci," říká pan Service.
"Dospěl k přesvědčení, že Západ je v troskách, a to jak politicky, tak
kulturně." Také si myslel, že vůdci Západu jsou "ve srovnání s ním
nekvalitní a nezkušení. Koneckonců byl u moci dvacet let".
Podle Putinova kokrhavého odhadu měla být invaze "tlačenka - nejen pokud
jde o Ukrajinu, ale i pokud jde o Západ". Strávil čtyři roky "obíháním
Donalda Trumpa" a myslel si, že odchod německé kancléřky Angely Merkelové
do důchodu zanechal Západ bez kormidla. To mu připravilo půdu pro
"překvapení, kterého se mu dostalo, když vtrhl na Ukrajinu, když zjistil,
že nechtěně sjednotil Západ - že to, co udělal, bylo pravým opakem toho,
co chtěl". Pan Service nazývá Putina "bezohledným a průměrným" a
vysmívá se představě, že je "nějaký génius". Jaký ruský vůdce, ptá
se, "znemožňuje německému vůdci, aby nezvyšoval německé zbrojení"?
Pan Putin zřejmě "doufal, že k válce nebude muset dojít", protože
hromadění vojsk na hranicích by vedlo k pádu ukrajinské vlády. Podcenil
Volodymyra Zelenského, s nímž se setkal v Paříži v prosinci 2019, šest
měsíců po nástupu ukrajinského prezidenta do funkce. Putin s ním
"předvedl svůj obvyklý brutální diskusní výkon. Zelenskij z těchto
rozhovorů vyšel zjevně otřesen".
Pan Service říká, že klíčem k pochopení Putina je jeho neoblomné
přesvědčení, že Rusko je "velkou globální mocností" a že ruská sféra
vlivu by se měla rozšířit na co nejvíce bývalých sovětských republik:
"Neexistuje stát, který by pro něj byl důležitější než Ukrajina."
Historik popisuje ruského vládce jako "ne komunistu, ale antikomunistu".
Podle vyprávění pana Service považuje Putin sovětské období za
"roztržku" s cestou k velikosti, kterou se Rusko mělo vydat. "Putin věří ve
Věčné Rusko" a na Lenina pohlíží s "posměchem a odporem" za to, že
brzdil ruskou expanzi. Zatímco o Stalinovi může Putin říkat "občas
příjemné věci, o Leninovi nikdy neřekl nic pozitivního".
Podle Putinova názoru se Lenin dopustil prvotního hříchu, když v roce
1922 sovětskou ústavou zřídil v rámci Sovětského svazu federaci republik
s vlastními hranicemi. "To umožnilo rozpad SSSR na samostatné nezávislé
státy v roce 1991," říká pan Service. Pan Putin, stejně jako Stalin -
který se kvůli těmto ústavním opatřením dostal do sporu s Leninem - by si
přál, aby byly všechny tyto republiky sloučeny do Velkého Ruska, které by
bylo řízeno z Moskvy.
"Putin pohrdá demokracií," říká pan Service. "Věří v právo vedení
vnutit společnosti autoritu státu." Podle názoru ruského prezidenta je to
pro občany dobré, protože to do jejich života přináší stabilitu a
předvídatelnost. Věří také v důležitost tajné policie jako doplňku
vlády. V tom, jak upozorňuje pan Service, mnohé jeho metody "připomínají
sovětské období", i když jeho ideologie taková není.
Pan Putin se "vidí mesiášsky", říká pan Service - jako vůdce, který
přišel, aby Rusko přivedl k jeho osudu. Svou vládu řídí jako "soud, i
když carové byli ke svým ministrům mnohem zdvořilejší". Pokud neodejdou
do politické opozice, nezbavuje se lidí, kteří nesdílejí jeho vize. Místo
toho je "sráží k zemi, přehání je a chová se k nim jako ke školákům".
"Zahrnuje je otázkami", aby je udržel v napětí. Byl vysokým důstojníkem
KGB a KGB je stále v jeho duši. Přeznačená na FSB "je jedinou agenturou
starého Sovětského svazu, která přežila".
Zatímco ruská invaze pokračuje druhým týdnem, pan Service je
pesimistický a je si jistý, že směřujeme k vleklé válce, která skončí
podmaněním Ukrajiny. "Vyhraje válku," říká pan Service, "tím, že srovná
Ukrajinu se zemí. Zničením bratrského národa by mohl válku vyhrát. Ale
mír nevyhraje. Úkol uklidnit Ukrajince je nad síly Rusů. V žaludku Ukrajiny
je příliš mnoho žluči, která byla vypuštěna".
Když hledá analogie v historii, odmítá Československo v roce 1968 a
místo toho dává přednost příkladu Maďarska v roce 1956, kdy sovětské
tanky vjely do Budapešti, aby potlačily velké povstání. "Když Sověti
potlačili maďarskou revoluci, museli za to ekonomicky zaplatit," říká pan
Service. "Museli Maďarsko dotovat ropou a plynem." Moskva nesla obrovskou
ekonomickou zátěž za "udržení Maďarska na své politické orbitě, a tak
by tomu bylo i v případě Ukrajiny. A zároveň by byli nenáviděni -
nenáviděni". Nemluvě o tom, že na sebe vzala tíhu uklidňování
podmaněného národa v době zbídačování samotného Ruska.
"Putin musí být odstaven od moci," říká pan Service. To je jediný
způsob, jak ukončit ukrajinská muka. Ale jak?
Mohlo by se to stát dvěma způsoby. Prvním je "palácový převrat",
který v tuto chvíli "vypadá velmi, velmi nepravděpodobně", ale mohl by se
stát pravděpodobným. Druhou možností je masové povstání, "obrovský
nárůst pouličních demonstrací v důsledku ekonomických potíží"
způsobených válkou a západními sankcemi.
Aby byl palácový převrat úspěšný, muselo by dojít k citelné
nespokojenosti v ruském establishmentu. Pan Service poznamenává, že ruská
pravoslavná církev zatím válku neodsoudila, stejně jako Akademie věd.
"Zkrátka a dobře, establishment je klidný." V sázce jsou však "osobní a
kolektivní zájmy" vládnoucí elity. Nejenže jim sankce zabrání cestovat na
francouzskou Riviéru nebo posílat své syny na anglickou Eton College; budou
se muset postavit za "skutečně bezohlednou linii politiky, která bude
vyžadovat, aby Rusko hlídalo největší stát v Evropě, nyní plný
rozzlobených a pomstychtivých lidí".
Znovu sahá po učebnicích dějepisu a uvádí případ Lavrentije Beriji,
všemocného šéfa Stalinovy státní bezpečnosti, který měl po jeho smrti v
roce 1953 téměř jisté nástupnictví. Prezidium Nejvyššího sovětu, jak
se tehdy politbyro nazývalo, se však sešlo s Nikitou Chruščovem a rozhodlo,
že s Berijou "nejsou v bezpečí". S pomocí armády ho zatkli, soudili a
popravili. "Věc, která mě nutí o tom přemýšlet," říká pan Service,
"je, že se zdálo, že předsednictvo v té době pracovalo pod vlivem
různých Berijových iniciativ docela klidně." Jeho konec byl pro svět
překvapením - a nepochybně i pro samotného Beriju.
"Je tedy docela dobře možné," pokračuje pan Service, "že se zjevně
přemnozí Putinovi spolupracovníci v Kremlu mohli rozhodnout, že ruskému
národnímu zájmu a jejich kolektivnímu zájmu nejlépe poslouží, když se
Putina zbaví." Přesto si je Putin jistě vědom Berijovy historie a je na ni
náležitě připraven: "Je velmi nepolapitelný a velmi, velmi ostrý. Dovedu
si představit, že jeho bezpečnostní příkazy jsou poměrně přísné."
Čím déle bude válka trvat, tím pravděpodobnější je, že se v Rusku
objeví protestní hnutí, která bude těžké zvládnout, říká pan Service.
"Zvláště pokud policie sama má ve svých řadách elementy, které
sympatizují s lidmi, které má potlačovat."
V ruských dějinách docházelo k častým povstáním a pan Service je
vyjmenovává. "V roce 1905 málem vedly k revoluci. V únoru 1917 k ní
došlo." Na počátku 30. let 20. století se konaly "velmi, velmi silné"
pouliční demonstrace, které otřásly Stalinem; nepokoje v pracovních
táborech na konci 40. let a také při Stalinově smrti. "V roce 1962 propukla
celá města proti sovětskému zřízení kvůli vysokým cenám masa a v roce
1989 se konaly stávky horníků, které destabilizovaly sovětskou politiku." A
v roce 1991 vyvolal pokus o puč proti Michailu Gorbačovovi demonstraci před
parlamentem, kde se budoucí ruský prezident Boris Jelcin slavně postavil
sovětskému tanku.
Připouští, že pouze dvakrát se odpůrcům podařilo svrhnout politický
establishment, ale říká, že "pokud dojde ke kombinaci politického
nepořádku v ulicích a politického neklidu ve vládnoucí skupině", jako
tomu bylo v letech 1917 a 1991, mohly by se tyto faktory spojit a dosáhnout
mocného účinku: "V současné době je to vzdálená možnost, ale nelze ji
vyloučit."
Pan Service si je však jistý, že Rusové budou mít podmaněné Ukrajince
stejně obtížně pod kontrolou jako ty svobodné. "Ukrajinci se v průběhu
20. století stali národně uvědomělejšími a jsou to hrdí lidé, kteří
viděli, co se jim stalo, když byli podrobeni SSSR." Je nepředstavitelné, že
by se s podmaněním smířili znovu. "Zažili ho na začátku třicátých let,
kdy miliony lidí zemřely pod Stalinovým hladomorem. Znovu to zažili na konci
čtyřicátých let, po skončení války. Myslím, že nedopustí, aby se
historie opakovala."
Invaze na Ukrajinu, říká pan Service, není tragédií pouze pro Ukrajinu.
Je to tragédie i pro Rusko. "Ruský lid si nezaslouží vládce, jako je Putin.
Za posledních 150 let neměli na své vládce příliš štěstí. Ve
skutečnosti měli děsivé štěstí."
Strojový překlad: https://www.deepl.com/translator
Zdroj: https://www.wsj.com/articles/cause-ukraine-war-robert-service-moscow-putin-lenin-stalin-history-communism-invasion-kgb-fsb-11646413200
Přeložený článek z WSJ: https://justpaste.it/5qxu4
Amerika, američané, americké zvyky
