Amerika, američané, americké zvyky
Jenže i tradiční spojenci Američanů, jako Francie a Německo, odmítli poslat vojáky do války bez zvláštní rezoluce Rady bezpečnosti OSN, a ta neměla šanci na schválení. Američané se rozhodli jednat i bez ní a brzy ráno 20. března 2003 iráckého času oznámil americký prezident Bush zahájení vojenských akcí proti Iráku.
Česká rozpolcenost
Česká republika zaujala rozpolcený postoj. Prezident Václav Havel podepsal jen pár dnů před koncem svého funkčního období dopis osmi evropských státníků, kteří očekávanou americkou invazi schválili. Ale tehdejší koaliční vláda Vladimíra Špidly z ČSSD byla rozdělená: poslala sice do Kuvajtu protichemickou jednotku, ale ta neměla od parlamentu mandát vstoupit na irácké území. Dostala ho až v polovině dubna, když už Američané vojensky zemi ovládli a bylo fakticky po boji.
Tehdejší česká velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková v rozhovoru pro Český rozhlas vysvětlovala, jaké příležitosti přinese vítězná válka českému průmyslu: „Budoucí irácký trh je skutečně velice důležitým trhem pro naši zemi a je jistě známo, že irácký ropný průmysl byl ze svých více než 60 % rafinerních kapacit vybudován bývalým Československem. (…) Myslím, že to určitě bude trh, který bude vynikající pro velké množství dodávek vozidel Škoda, které byly na tomto trhu tradičními.“
Jenže škodovky nebo jiné české produkty budete dnes na iráckém trhu hledat jen těžko. Američané sice oficiálně zařadili Česko do své mezinárodní koalice, premiéru Špidlovi se po válce dostalo opravdu velkolepého přijetí v Bílém domě. Tehdy už bývalý prezident Václav Havel dostal jako jediný český občan nejvyšší americké civilní vyznamenání Medaili svobody. Naděje, že to přinese velké příležitosti také pro české firmy, se nenaplnily.
